7.3.2003

" - Odvaha nebo šílenství? - "

Jsou dny, kdy nad tématem čísla přemýšlet nemusíte. Nějaká událost je prostě tak významná, že ty ostatní odsune do pozadí. Ale pak jsou i dny úplně jiné. Takříkajíc se nic zajímavého neděje. To vám pak zbývají dvě možnosti: buď máte v zásobě nějaké starší stále použitelné téma nebo musíte vymyslet něco nového a pro ostatní čtenáře i zajímavého - což je ale dost velká práce J. Už jsem se připravoval na nevyhnutelné přemýšlení, ale v tom mi poslal Pbarry podnět: ODVAHA. Odvaha je něco, čím jedinec nebo nějaká skupina dokazuje něco, k čemu by se ostatní neodhodlali kvůli bariéře z vlastního strachu. Je ale rozdíl mezi odvahou a šílenstvím. Šílenstvím je třeba kamikadze, odvážný byl naopak útok na Pearl Harbour. My, jakožto piloti virtuálních letadel často laborujeme na tenkém ledě mezi těmito dvěma pojmy. Na jednu stranu: Když nás někdo zabije, tak se nám vlastně nic nestane, tedy kromě modřiny na pěsti a rozmlácené klávesnice J, ale zase na druhou stranu někdy nastane období, kdy si pilot svého života váží, jako by jiný ani neměl. A právě Pbarry byl tím, kdo ukázal tu pravou odvahu. Byl zorganizován útok na nepřátelské letiště. Ale stroj, který měl zničit radar (a tím znemožnit nepříteli odhalení útoku) bohužel minul. Nikomu se to nechtělo opravovat - takový útok jednoho stroje na zdravé letiště střední velikosti je velmi riskantní. Ano, tušíte správně. Po krátké debatě se přihlásil Pbarry. V tu chvíli měl streak 31, čímž se řadil někam do první pětky žijících es v aréně. Nastal odpor těch, kteří o jeho výborném výkonu věděli. Prostě ho tam nikdo nechtěl nechat letět samotného. Nakonec asi rozhodl typ jeho stroje - rychlý North American P-51D. Pbarry úspěšně odbombardoval a začal se vzdalovat od letiště. Když se spouštěl na nepřátelské letiště, muselo v jeho žilách kolovat obrovské množství adrenalinu. Přesto svůj úkol zvládl dokonale. V mých očích se z něj stal pravý hrdina ochotný pro letku obětovat skutečně vše. Útok proběhl úspěšně, naše ztráty nebyly velké: Duriel, Pbarry.ANO, Pbarry svůj streak přesto neudržel. Nízko nad zemí se střetl s nepřátelskou stíhačkou Messerschmitt 109G-14. Německý pilot šťastnou dávkou poslal naše velké eso k zemi. Byl jsem na sebe strašně moc naštvaný, že jsem kamarádovi v nouzi nestihl pomoct včas. O to větší radost mi působily odlétávající kusy plechu messerschmittovi stíhačky, na jejíž povrch dopadaly mé granáty. Bohužel. Vše bylo jasné. Pbarry visel pod vrchlíkem padáku. Smutně jsem proletěl kolem a zamával mu křídly. Podobná situace ve skutečnosti by asi vypadala tak, že by pilot po přistání a schování svého padáku pod kamen někam zalezl a za dvě minuty, kdy by již cíl byl pod naší kontrolou, by doběhl za námi na letiště.

Ale nejen Pbarry ukazuje příkladnou odvahu, trochu této vlastnosti je asi v každém z nás, ale to co ukázal tento pilot je odvaha v krystalické podobě. Snažme se ho napodobovat.     

" Vought F4U Corsair "

Počátek války v tichomoří byl pro americké jednotky zdrcující. Jejich piloti nebyli oproti svým sokům z Japonska dostatečně vycvičeni, jejich stíhačky P-36, P-40, Buffalo a Wildcat se nemohly rovnat s japonskými Zery a Oscary. Postupně se začala válečná mašinérie Spojených Států rozjíždět. Vznikly nové projekty. Mezi nimi byl i projekt mohutné námořní stíhačky.

eso Gregory Boyington vede svou letku

Byl jí budoucí F4U Corsair. Vlastní letadlo bylo spojením nejsilnějšího motoru (Pratt&Whitney R-2800-8 o výkonu 2000hp) s největší vrtulí (ta měla průměr 4m). Aby letadlo nemuselo mít příliš dlouhé podvozkové nohy, bylo zvoleno křídlo s netypickým tvarem do W, přičemž podvozek byl ukotven právě v místech, kde bylo křídlo nejníže nad zemí. Křídlo bylo uchyceno kolmo k trupu, což také nebylo typické. Prototyp Corsairu (XF4U) jako 1. americký letoun pokořil hranici 400mp/h - (asi 640km/h) a byly do něj vkládány velké naděje. To co se zpočátku jevilo jako ultimátní stíhačka se ukázalo jako letoun naprosto nevhodný pro použití na letadlových lodích. Největší problémy byly s nepříliš pružným podvozkem (který odskakoval) a s kritickým výhledem z kabiny během přistání. Naštěstí firma Grumman začala dělat nezávisle na Corsairu svůj vlastní projekt - Hellcat, který byl vlastně jen zvětšeným Wildcatem a dostal se do služby včas, aby zastoupil nevhodného Corsaira. Corsairy řadu měsíců sloužili jen na pozemních letištích. Až razantní úpravy podvozku (a změněný překryt kabiny) pomohly Corsaira dostat tam, kam opravdu patřil - na letadlové lodě. Začala mu skvělá kariéra. Za 2. světové války sestřelily piloti F4U údajně 2140 japonských letadel při ztrátě 189 vlastních strojů. Tento poměr nemá v dějinách leteckých válek obdoby. Corsair se vyráběl ještě osm let po skončení druhé světové a byl bojově nasazen i v Koreji. Nakonec se tedy z neúspěšného stroje stal stroj velice úspěšný. Až do příchodu letounu F-4 Fantom byl Corsair nejdéle vyráběným strojem americké konstrukce.

Hlavní vyráběné verze:

F4U-1 - 1. verze, která sloužila výhradně na pozemních letištích.

F4U-1A, C, D - hlavní sériové varianty ve druhé světové. Verze C byla vyzbrojena čtyřmi 20mm kanóny. Na konci války byla nahrazována verzí F4U-4.

F4U-4 - nejsilnější motor a vrchol válečné série. Maximální rychlost kolem 730km/h. Několik strojů vybaveno 20mm kanony

F4U-5 - Rok 1946, maximální rychlost téměř 760km/h, tedy téměř tolik, co zvládl německý Ta 152H. Vedle tohoto německého stroje tedy šlo o nejrychlejší nasazenou pístovou stíhačku všech dob. Výzbroj standardně 4x20mm. Bohaté nasazení v Koreji.

AU-1 - bombardér nasazený v Koreji.

Jak to vidím já ...
" DACKEL " - věrný pilot a bojovník...

1.Jak ses vlastně dostal k WarBirds ?

        Jakožto spousta jiných, i můj zájem o letectví vedl přes kitaření a Fajtlovy knihy. S příchodem PC, simulátorů a internetu bylo jen otázkou času, než jsem objevil ty správné odkazy, např. na Kymiho

2..Co tě přivedlo mezi "Lions" ?

        Měl jsem stěstí. Na můj pozdrav v rádiu reagoval Yoyo, pozval mě na akci letky, a tam mě hned přijali do Lions.

3.Co se ti na letani v SQ libi?

        Mám pocit, jako bych byl mezi osobními přáteli. Společná akce -když klapne, to je radost.

4.A co se ti naopak na letaní v SQ nelíbí?

        Ta zbytečná přemíra kritiky, když to neklapne.

5.Které letadlo Red a Gold máš nejraděj a proč ?

        Za Reds Jaky, zvláště Jak 3. Protivníkem je nemálo podceňován, a to se jim často vymstí. Za

Golds podle akce. Buď obratné Ki 84, nebo nekompromisní FW 190.

6. Jaké REDS nebo GOLD letadlo ti nejvíc vadí a proč?

        Nikdy jsem neměl pocit, že by mi nějaké letadlo vyloženě vadilo.

7. Chybí ti nějaké letadlo z 2. světové, které ve WB není a proč?

        Nabídka je více než bohatá. Nevím, někdy bych se rád "proletěl" v Dornieru 335.

8.Co me v SQ chybi ?

        Zdá se mi, že ve SQ chybí především více radosti z lítání a mi osobně chybí více času na lítání.

" - Taktika sovětského stíhacího letectva:- "

LaGG-3

kapitan A.I Sukov , 41.IAP : "Prakticky z každého boje , si naše stroje odnášely průstřely ,ale celkové ztráty pluku nikdy nebyly vysoké. LaGG dobře chránil svého pána před kanonovými a kulometnými dávkami messerschmittů, junkersů a heinkelů. Bojoval jsem s různými stíhacími stroji a mohu stoprocentně říci, že pouze další typ Lavočkinovy konstrukce - La-5 - vydržel ještě více než LaGG-3."

    Letadlo LaGG-3 je relativně těžký a netečný stroj , pomalu nabírající  rychlost. Používat střemhlavý let na LaGG-3 je krajně nevýhodné, protože ztrácí mnoho výšky , rychlosti však ve srovnání s Me-109 mnoho nenabere. Horizontální obratnost je u LaGG-3 lepší , to vede některé letce k tomu ,že se snaží převést boj do horizontu a používat při něm levé i pravé zatáčky.

     Přitom však LaGG-3 ztrácí rychlost a obtížně ji opět získává , což znamená , že po zatáčce výrazně ztrácí schopnost vertikálního manévru. Provádět figury, které vedou ke ztrátě výšky ve vzdušném boji se nedoporučuje, protože se ztrátou výšky se ztrácí  horizontální obratnost našeho stíhače. Poslední dobou jsme zaznamenali řadu případů , kdy piloti Me-109 úmyslně převáděli boje do malých výšek, kde jejich převaha byla zdrcující. Proto se nesmí Me-109 následovat zvratem nebo spirálou se ztrátou výšky. Je nezbytné přerušit pronásledovnání , nespouštět německého stíhače z dohledu a čas využít k nabrání výšky.

     Pro letadlo LaGG-3 je obzvláště důležité začínat boj s maximální rychlostí  a s výhodou převýšení, toto převýšení v boji neztratit a všemožně se vyhýbat ztrátě výšky. LaGG-3 má silnou výzbroj ,což je obzvláště výhodné pro boj s bombardéry protivníka.

z archivů vyhrabal: pbarry - 1st Czech Lions

" Z archívů - Minoru Genda - "

Nejdříve se chci omluvit, že nepíšu přímo o stíhacím esu, jak jsem sliboval, ale o jedné z ústředních postav japonského císařství.o japonských esech se toho mnoho najít nedá.

Minoru Genda se narodil v roce 1904. Studoval na námořní akademii, kde se seznámil se svým kamarádem Micuo Fučidou. V roce 1928 získal pilotní výcvik. Jako stíhač se prosazovla v Číně, kde postupně velel letce i peruti. Angažoval se nejen jako stíhač, ale i jako taktik. V roce 1937 prosadil novou taktiku. Šlo o napadání bombardovacích svazů nepřítele velkými skupinami stíhačů. Něco podobného zavedl Adolf Galland v Německu jako generál stíhačů o šest let později. Mezi roky 1938 a 1940 působil v Evropě a nejčastěji v Londýně. Získával tak zkušenosti v úvodní fázi druhé světové války. Poté se rozhodujícím způsobem podílel na přípravě útoku na Pearl Harbour. Podařilo se mu prosadit i společný útok střemhlavých, horizontálních a torpédových bombardérů na lodě - ten byl označen za gendaismus. Na jaře 1944 nastoupil  do funkce jakéhosi "generála stíhačů" a neúspěšně se pokoušel bránit japonsko před ničivými údery nepřítele. Po válce v hodnosti generála pomáhal budovat nové japonské letectvo. Zemřel v roce 1989.

" - Nouzák - "

Popisovat úspěšnou akci? To je v každém čísle...ale nouzové přístání? Hm J.

                Stalo se to ještě minulý (lednový - únorový) TOD a šlo o nějaký nálet v oblasti středního Turecka. Mým strojem byl (jak jinak J ) Focke Wulf Fw 190. Věděli jsme, že nad letištěm budou nějací nepřátelé, ale akce probíhala normálně (tedy v klidu). Odbombardoval jsem a za chvíli už se i jedno z letadel, zasažené mojí palbou, řítí k zemi. Vybírám si dalšího soupeře. Má výškovou převahu, ale já zase mám dost rychlosti. Můj odhad byl správný. Když mě nepřítel zahlédl, přešel do svíčky, ale já ho několikrát zasáhl - ale na nějaké výrazné poškození to nevypadalo. Najednou to vidím. Jsem pomalý, ve svíčce a přímo proti mé hlavě (letí v horizontále) je nějaký Jak. Říkám si: "Fuči, zase si to posral a zase zbytečně přijdeš o streak." Kulky s neuvěřitelnou intenzitou dopadají na povrch mého stroje, vidím spoustu zásahů - úplně přebyly hlášky v rádiu. Z nablýskaného Focke Wulfa byl najednou letící vrak. Udělám seznam toho, co jsem neměl J : obě křidélka, výškovku, klapky, pravé kolo, všechny kanóny, tekl mi olej a ucházelo palivo.  Jak někam odlétl a už se nevrátil. Já zatím přemýšlím, co se svým kriplem udělám. Všichni asi víte, jak se blbě ovládá stroj bez křidélek, nebo bez elevátoru. Ale kolika z vás se to podařilo zkombinovat? Říkám si: Nad vlastní území nedoletím, na to mi moc rychle uniká benzin i olej. Zkusím tedy přistát na ještě neobsazeném, ale zavřeném nepřátelském letišti. Řeším dilema: Mám letět rychle a zachovat tak alespoň částečnou funkci výškovky? Nebo snad zpomalit a doufat, že náraz můj podvozek vydrží (myslel jsem si, že mám na podvozku dostatek kol, ale bylo jich jen 66% J ). Ono to moc nešlo ovládat, motor měl velký krouticí efekt a já směrovkou jen stěží určil směr k letišti. Vysouvám klapky: hm, klapky jsou KO.tak nic J, třeba se mi podaří přistát i bez nich. Ještě, že kola jsou v pořádku. Vysouvám kola: hm, tak nic J. Jediné kolo opouští šachtu pod mou kabinou a křídlem. A teď už jsem opravdu v prdeli, říkám si. Tvrdě dosedám na levou podvozkovou nohu, která se okamžitě láme (můžu mít snad 300km/h). Nastává kratičký black out a já se připravuji na třísknutí do stolu. He. Já žiju?! Juchůůůů. Nervózně se ptám ostatních, jestli dokáží letiště obsadit. Když zjistím, že ano, tak se uklidním. Po chvíli opouštím vrak a vstupuji do věže. Ufff, tak to bylo o fous, dostal jsem 19 zásahů 20mm kanonem. 

Fučida 1st Czech Lions

"- Pohled ze zahraničí: UECHTIE -"   

Uechtie (uechti) je bývalým pilotem 302. polské squadrony. Téměř po roce členství se s několika dalšími členy (včetně jeho bratra - robcez) rozhodl založit squadronu novou. Je to výborný, ale navíc i velice čestný pilot. Mnohokrát mě vysekával z bryndy. Navíc se s ním skvěle povídá. Bohužel se mi z něj nepodařil dostat důvod, proč ze své squadrony odešel (řekl jsem mu, že nemusí odpovídat, jestli nechce). Je to často riskující pilot, ale riskantní situace zvládá dobře. Asi těžko bychom například v aréně hledali úspěšnějšího Head Onistu (c) - tenhle název podléha copyrightu :-)

1. Jak jsi začínal s WarBirds?

Jmenuji se Mariusz a je mi 30 let. Žiji v malém městě Sroda Wielkopolska blízko Poznaně v Polsku. WB jsem začal hrát minulé jaro. Tuhle hru mi ukázali Lukass a Miixch z 302. squadrony (pracujeme spolu). Přijali mě k 302. sq. Nikdy předtím jsem nehrál žádné simulátory letadel, pouze strategie a závody.

2. Čím je pro tebe tvá squadrona?

Teď jsme vytvořili novou polskou squadronu. - III/3 Dywizion Wielkopolski, což je skutečná historická skupina, její standardní výzbroj tvořila letadla PZL P11c. Bojovali s Němci do konce září 1939. Symbolem letky byl "Rudý havran". Pak piloti perutě emigrovali (utekli) do Velké Británie a bojovali v rámci 302. perutě RAF (Poznanski). Naše letka je sice malá, ale zato velmi sympatická www.3wlkp.prv.pl J

3. Co je na WarBirds nejlepší - lidé, letadla...?

S Warbirds jsem začal právě kvůli lidem (letadla pro mě nebyla tak důležitá). Nejsem letecký maniak (doufám J ) Duch rivality a spolupráce je je pro mě důležitější. Mám rád riskování a nebezpečí a samozřejmě i potkávání lidí z jiných zemí J.

4. Co je podle tebe na WarBirdech nejhorší?

Co je nejhorší? . hm . Myslím "kradení" sestřelů a neposílání varovných "six calls" A warpeři. A s některými letadly není moc legrace (Il-2, I-153 J ) 

5. Jaká GOLD a RED letadla miluješ a která naopak nenávidíš ?

Červená letadla:  Nejraději mám Spity V, IX a Seafire II. Někdy si sletím i s F4F, F4U, F6F-5, Hurricanem II nebo Typhoonem. Před půl rokem jsem létal i s Airacobrou ale to už mě přešlo. Neumím létat s P38 a nemám rád ruská letadla (i když je tu výjimka v podobě LaGG-3).

Zlatá letadla: Mám rád japonská, i když není snadné se s nimi vrátit na základnu J. Mc 202 taky není špatné. Nemám rád Focke Wulfy, protože to jsou podle mě neférová letadla (myslím tím jejich taktiku Udeř a Uteč), ale přesto si s nimi také někdy zaletím J.

Celkově pro mě jednotlivé modely zase až tak důležité nejsou, musíme bojovat na všech (možná jde o nějaké pravidlo v letce, nevím.)

6. Jsi eso. Myslíš si ale, že se stále zlepšuješ a že máš co k vylepšování?

He, he, he . Nejsem ESO J Nato pořád dělám moc chyb. Moc Head Onů a risků během letu. Považuji se za pilota střední třídy. Můj nejdelší streak je jen 47, nejlepší statistika 3 sestřely na jeden vlastní pád. A průměr jednoho sestřelu na let. Nejsem moc dobrý. Opravdu, chci se zlepšit. (Tak tomuhle říkám opravdová skromnost.)

Vzkaz přímo od Uechtieho:

Pozdrawiam wszystkich Czechow, POWODZENIA!!! - Uechtie

Uechtie from III/3 Dywizion Wielkopolski squadron

Thank you for interview Uechtie

Příště: Téma: vždy neznámé :-), zpovídaným pilotem snad bude Tramp, letadlem čísla bude německý bombardér Heinkel He 177, povídání o ruských letadlech bude pokračovat typem MiG-3. Rozhovor se zahraničním pilotem bude možná bomba - mám to s ním domluvené, ale zatím mi neodepsal :-) ...a jako obvykle mnoho dalšího. Takže se těšte a přispívejte a přispívejte :-)

Pod čarou ...

Bukin nezahálel a i tohle číslo pro nás předělal do NÁDHERNÉHO PDF formátu. Stáhnout si jej můžete ZDE.

Komu tedy poděkuji dnes? Především Uechtimu - ono dělat se mnou rozhovor opravdu není žádný med :-), dále pak pravidelně přispívajícímu Pbarrymu a samozřejmě i Bukinovi za to *.pdf - což asi nebude zase až tak jednoduchá záležitost.  

Fučida