31.12.2002

Šťastný nový rok 2003

" Tentokrát žádné nářky, jde se slavit, aneb přivítejme rok 2003 "

Tak nám tedy skončil další rok. Rok který byl pro někoho zlomový, pro někoho to byl rok jako každý jiný. Nehledě na to, co se nám všem povedlo či nepovedlo v osobním životě, to byl druhý rok života naší squadrony. Squadrony československých pilotů, která si za dobu svého účinkování v aréně vydobyla skvělou pověst a pomáhá zveličit náš malý středoevropský stát před světem. Hodně lidí si vybaví pod názvem 1st Czech Lions nevelkou skupinu českých pilotů brázdících virtuální nebe. Naše squadrona si za ty necelé dva roky vydobila respekt mezi všemi piloty nejenom jako letka velice schopných protivníků, ale i jako letka kamarádů, kteří by riskovali svůj život (byť virtuální), jen aby se pokusili pomoci svým kolegům, protože vědí, žeti by pro ně udělali to samé. Letka v níž se nelétá pro vlastní osobní vítězství, ale pro čest skupiny. Za ty dva roky přišlo i odešlo mnoho pilotů, z nichž právě působení zde učinilo obávaná esa, ale i pilotů mladých, kteří svá působení zde ukončili po velice krátké době. Ale prakticky po celou dobu stáli v čele Squadrony dva piloti, ano Tramp a Bukin - naši velitelé, organizátoři, naše stmelující prvky. Já jim za to, co udělali pro tuto letku děkuji! Chtěl bych také vznést přání do příštího roku: Musíme svou squadronu nadále utužovat a vylepšovat. Musíme vylepšovat své schopnosti a přitom se držet našeho základního desatera. Nadále budeme létat čestně, nebudeme střílet po bezbraném nepříteli, i když je možné, že on na našem místě by to samé neudělal, ale buďme jiní, buďme čestní, buďme i nadále:

1ST CZECH LIONS.

Fučida

" Polikarpov I-153 Čajka "

Nemnoha letadlům se podařilo vyniknout v jiném úkolu, než pro který byly původně zkonstruovány, ale I-153 se k nim jistě může zařadit. Letadlo bylo původně navrhnuto jako stíhačka, ale alespoň částečně úspěné bylo jen jako bitevní letadlo. Díky válce ve Španělsu se velení sovětského letectva mylně domnívalo, že čas dvouplošníků ještě neskončil, a proto byly v roce 1937 zahájeny práce na následovníkovi úspěšné konstrukce I-15. Vznikla tak pravděpodobně nejlepší dvouplošná stíhačka všech dob. Letoun byl v podstatě stejný jako jeho předchůdce, jen byl více aerodynamicky uhlazený a dostal úplně nový motor Švecov M-62 o výkonu cca 1000hp. Výroba se rozeběhla velice intenzivně a když v roce 1940 sjel z linky poslední vyrobený kus, bylo napočítáno 3437 vyrobených Čajek. Letoun byl vyzbrojen buď šesti kulomety ŠKAS ráže 7,62mm nebo čtyřmi kulomety BS ráže 12,7mm. Letoun unesl až 200kg pum, přičemž bylo možné pumové závěsníky zaměnit za závěsníky na osm raket RS-82. Čajky byly nasazeny jak v Zimní válce proti Finsku, tak proti německému agresorovi, kde se naplno projevily výhody (odolnost, obratnost) i nevýhody (pomalost, nestabilita) konstrukce. Čajka nebyl dobrý stíhací letoun, ale jako bitevní si vedl o dost lépe. U I-153 záleželo hodně na kvalitě pilota. Zatímco zkušený pilot mohl být v tomto stroji velmi tvrdým oříškem k rozlousknutí, piloti nováčci často zahynuli, aniž by jejich stroj utržil jediný zásah.

Tady si ještě můžete prohlédnout Čajku v mé knihovničce WB letadel. Když najedete na určitou část stroje, tak se ta část popíše.

" Vzkříšení stíhacích bombardérů "

Po delší době se začíná zdát, že se naše squadrona navrací k JABO misím a ke kooperaci při nich. A to je dobré. Už jen točastější používání RWčka mi (a nejen mě) trochu chybí. Toto je záznam z jedné takové úspěšné akcičky, která proběhla mezi letišti F6 (naše - zlaté) a F26. Původně bylo cílem F14, ale protže tam se už bojovalo, letěli jsme ještě trochu na západ. Akci velel Bukin a dále se jí zúčastnili: Fucida, Pbarry, Tramp, Housem, Jasand, Kymiok, Dackel a Tacmud (Ju).

Jak to vidím já ...

2..Co tě přivedlo mezi "Lions" ?

3.Co se ti na letani v SQ libi?

4.A co se ti naopak na letaní v SQ nelíbí?

5.Které letadlo Red a Gold máš nejraděj a proč ?

6.Co me v SQ chybi ?

7. Nevadí ti úbytek jabo misí dělaných letkou v poslední době?

Z archívů - v zajetí malárie

Guadalcanal 1942

 Oblast Guadalcanalu leží v tichomoří, na Šalamounových ostrovech a bitvu o tuto oblast lze považovat za jednu z klíčových pro vývoj druhé světové války. Operace Watchover, jak byla američany nazvána začala 7. srpna 1942. Vyloďovací vojska byla podporovány americkými palubními stíhačkami Grumman F4F-4 Wildcat z letadlových lodí CV-3 Saratoga, CV-5 Enterprise a CV-7 Wasp. Tři letky z těchto lodí daly dohoromady celkem 98 stíhaček. Japonská odpověď přišla okamžitě. 27 bombardérů Mitsubishi G4M Betty a 9 bombardérů Aiči D3A Val (ty byly použity za hranici svého doletu = byly obětovány) doprovázených sedmnácti stíhačkami Mitsubishi A6M2 Zero. Přesto, že japonské bombardéry utrpěly poměrně značné ztráty (5 Betty, 9 Val + 2 Zera) zapsal se tento den do historie Wildcatů tím, že jich bylo sestřeleno za tento den nejvíce. V důsledku tohoto útoku to bylo 8 strojů, ale dalších 6 Wildcatů z jiných důvodů také nedoletělo na své základny. Ztráta šesti vycvičených pilotů také nebyla nikterak povzbudivá. V tomto i během následujících bojů se měli američtí letci utkávat s tím nejlepším, co měli Japonci k dispozici například s piloty Saburo Sakaiem a Horioši Nišizawou. Té noci admirál Fletcher i se svými loděmi odplul pryč z oblasti, aniž by stihl vyložit všechen náklad. Vyloďovací jednotky se tak octly bez letecké podpory. Na pomoc připlula až 20.8.1942 transportní letadlová loď CVE-1 Long Island, která tím, že vysadila na Hendersonovo letiště na ostrově 19 F4F a 12 SBD založila slavné "Kaktusové" letectvo. Díky dvěma velitelům Maj. Johnu L. Smithovi a Capt. Marion E. Carlovi se z této skupiny podařil vytvořit skvěle bojující celek, který měl po několik dalších měsíců držet tuto strategickou pozici. 24.8.1942 vypukla další bitva letadlových lodí. Proti sobě stály japonské Šókaku a Zuikaku proti americké Saratoze a Enterprise (Wasp doplňoval palivo). Saratoga byla značně poškozena, ale Enterprise byla téměř potopena!

Jen díky doposud neobjasněné taktické chybě japonců - 50 mil před poškozenými loděmi se otočili zpět, se podařilo obě americké letadlovky zachránit. Pak se ale začalo spojencům pomalu dařit (záměrně neříkám američanům). Za velké podpory Britských a Australských jednotek, ale civilistů se dařilo včes upozorňovat Kaktusové letectvo na hrozící nebezpečí a jeho piloti tedy měli dostatek času v klidu odstartovat a navíc si nastoupat do potřebné výšky. Ke stíhací squadroně VMF-223 navíc přibyla 30.8.1942 I VMF-224 Maj. Roberta E. Galera, navíc bylo kaktusové letectvo vyztuženo i přítomností Airacober P-39 z 67. stíhací perutě USAAF. 31.8 utrpělo americké námořnictvo další ztrátu. USS Saratoga byla podruhé za posledních osm měsíců torpédována japonskou ponorkou a přesto, že poškození nebylo vážné, musela odplout na opravu. 9. října dorazila na Guadalcanal (mezitím vybavený dalšími dvěma runwayemi) pravděpodobně nejslavnější peruť americké námořní pěchoty. Slavná VMF-121 pod velením Maj Leonarda K. "Duka" Davise. Výkonostním důstojníkem byl Capt. Joseph Jacob Foss - nejúspěšnější pilot Wildcatů. Pomyslná bitva o Guadalcanal byla zakočena počátkem října, kdy byly staženy bojem vyčerpané VMF-223 i 224. Bitva sice pokračovala nadále, ale vyjma několika významějších útoků z poloviny listopadu již boje nedosahovali takových rozměrů jako od srpna do října.

Pokud chcete zažít válku z pohledu pilota v tichomoří, vřele doporučuji Combat Flight Simulator 2 od Microsoftu. Není to sice graficky tak excelentní jako Šturmovik (je to zase mnohem méně HW náročné) a damage mode není zrovna OK, ale je to to nejlepší z dané oblasti.

Všichni jsme na Bukinův rozkaz natankovali do svých, novotou zářících, Focke Wulfů 75 procent paliva a pod každé křídlo jsme zavěsili po jedné raketě. O letu pod dosahem radaru nebylo vůbec uvažováno a všechny stroje hned po startu začali nabírat výšku. Já jsem se chytl Bukina a držel jsem se stabilně do vzdálenosti asi 300 yardů vůči němu. Jen občas jsem se vzdálil, abych mohl nafotit nějaké ty snímečky. Cesta byla dlouhá, ale ne nudná. Po celou dobu jsme přes rádio probírali různé hovadinky, což sice nemělo moc velký vliv na akci, ale alespoň to pomohlo k odreagování se od dlouhého přeletu. Nastala chvíle, ve které velitel rozděluje cíle. Bukin mi přidělil celkem pohodový radar a rádio, říkal jsem si OK, hlavně že nemusím do flaku ráže 40mm :-) Náš obraz na radaru vyplašil nějaké obránce nepřátelského letiště, ale dříve, než si stihli nastoupat do výšky, přišel náš útok. Počkal jsem, než ostatní alespoň eliminují počet protiletadlových děl a poté jsem se z výšky asi třech kilometrů vrhl pod úhlem snad 60 stupňů střemhlav na radar. Zásah byl přesný, raketa vykonala své - radar byl úplně zničen.

Odlétám směrem k mému druhému cíli - rádiu. Přelétám ho a zvedám nos mého stroje kolmo vzůru, dělám obrácený půlpřemet a vyrovnávám pomocí křidélek směr. Letím přesně. V 600m vypouštím raketu a ta s mocným výbuchem likviduje radiostanici. Bohužel, anténa zůstasla relativně nepoškozena, ale Pbarry byl pozorný a téměř okamžitě mnou načatou práci dokončil. V rádiu se objevovaly hlášky, že na letišti žije ještě nějaký palpost ráže 12mm, ale mě upoutaly dvě baculaté nádrže s leteckým benzinem. Stačilo několik vteřin střelby a první z nich explodovala, - jen těsně jsem to zvládl vybrat, za chvíli čekal ten samý osud i její sousedku. Nad letištěm kroužilo několik REDS, ale ti neměli sebemenší šanci proti výborně organizované naší letce. Výbornou práci odvedl Housem, který doslova zahnal jednoho Jaka daleko, daleko od letiště, kde nemohl ohrozit naše Junkersy. První z našich transportních letadel se nám přesto nepodařilo uchránit. Tacmudem řízený třímotorák byl sestřelen statečným pilotem Lightningu, který riskoval a vzápětí i položil život při pokusu o záchranu letiště. Naštěstí druhý Kymim pilotovaný stroj doletěl bez úhony a přesným výsadkem završil tuto akci. Way To Go, 1st Czech Lions

 " Pohled ze zahraničí: -elena "

Minule jsem všem sliboval rozhovor s pilotem jiné, než Československé národnosti, a sliby se mají plnit. Přináším vám tedy rozhovor se Španělskou pilotkou Elenou. Prosím omluvte určitou krkolomnost odpovědí - když překládám z angličtiny, tak se mi, ne vždy, zadaří poskládat větu správně...:-), také v určitých částech najdete poznámky psané kurzívou, abyste to vůbec mohli pochopit, protože už s touto pilotkou "chatuju" jistou dobu, a z otázek by nebylo patrné, co odpovědí myslí.

1. Jak jsi začínala s Warbirds (příběh s tvým přítelem je zajímavý)

Takže především, to nebyl můj přítel, ale můj ex-přítel (to bylo napsáno s vykřičníkem :-), nainstaloval jednou WB na můj počítač a často říkal, že bychom mohli zkusit létat spolu. Kdyzž se náš vztah začal hroutit, nebavilo mě s ním trávit čas v aréně a koneckonců jsem se nikdy nijak zvlášť ani nezajímala o letadla a válečné hry. Když se náš vztah definitivně zhroutil, tak po určité době jsem se zase chtěla odreagovat v aréně, ale hlavně jsem si chtěla zkusit své schopnosti proti němu (ano, byla to taková malá pomsta...;-)) V aréně jsem potkala nějaké další zajímavé lidi, a proto jsem se stále vracela...až jsem do toho spadla. (Což mi někdo včera řekl, hehehe - ano byl jsem to já :-)

2. Jsi v nějaké squadroně?

Ano, jmenuje se "Agrupacion de mujeres violentas" (Asociace hrubých (ale i zběsilých, znásilněných, znesvěcených) žen...). Nemyslíš, že se to pro tuhle hru skvěle hodí? :-) Název pochází z písničky španělské skupiny "Def con Dos", v níž se zpívá o utiskovaných ženách, což je v dnešním Španělsku velký problém. Rozhodla jsem se tedy, že svojí squadronu pojmenuji takto.

3. Co je ve Warbirdech podle tebe nejlepší, lidé, letadla...nebo oceloví ptáci? :-)))

Samozřejmě, že lidé. Někdy strávím hodiny jen chatováním místo toho abych létala. Je to zvláštní. Hodně lidí je na mě milých, sice myslím jen kvůli faktu, že jsem dívka..., ale stejně si s nimi ráda povídám. Snažím se být ke všem zdvořilá - co když někdy někoho z nich budu chtít navštívit a...rozumíš :-). (obávám se že raději nerozumím :-) Myslím si, že kdyby lidé zapomněli na streaky, skóre a ostatní ty věci, byly by Warbirds ještě mnohem příjemnější - je to můj vlastní názor. Nevím co to jsou oceloví ptáci (a já jí to tolikrát vysvětloval :-), a proto ti na ně nemohu říci svůj názor. Ohledně letadel ve WB, nebím jestli jsou realistická, mě vyhovují, ale jestli byla takto skutečně konstruována to nevím.

4 Co tě naopak ve WB štve?

Ty nekončící diskuze o cheatování, vulchování, létání tak či onak...a urážení. To je hnusné.

5. Jaké GOLD a RED letadlo máš nejraději?

To je různé. Jak můžeš vidět v mojich statistikách, častěji inklinuji ke stíhacím bombardérům (Jsem velmi špatný stíhač ;-P) a obě dvě strany mají dobré stíhací bombardéry, ale nic se nevyrovná Bf 110G-2 s raketami (v současnosti jsem schopna zavřít malé letiště úplě sama). REDS mají skvělé P-47 a F6F, které jsou mezi ostatními piloty více používány než Bf 110. A jako stíhač? Myslím, že Fw 190 je nedostižný, ale La-5 je taky skvělá a Hurricane II...miluju tyhle plechovky, jsou skvělé :-))

Tak, děuji ti za rozhovor, snad to bude všechno.

Díky za zájem.

PS: Bohužel jsem nesehnal ňákou její fotku :-)

Příště: Téma: vždy neznámé :-), zpovídaným pilotem bude Manike, letadlem čísla bude asi nejkrásnější letadlo všech dob - SPITFIRE!, napíšu něco o nějakém  japonském esu...a jako obvykle mnoho dalšího :-) Takže další číslo vyjde na konci příštího zlatého TOD.

Pod čarou ...

Bukin nezahálel a i tohle číslo pro nás předělal do pějného PDF formátu. Stáhnout si ho můžete ZDE.

Stále platí má žádost o pomoc s přípravou dalších čísel ke všem ostatním pilotům, příspěvky mohou být jakékoliv: zajímavý snapshot, popis nějaké společné akce, povídání o pilotech...atd. Moje básnické střevo není nevyčerpatelné...:-)

Závěrečné díky patří Eleně, jejíž odpovědi byly opravdu vyčerpávající. Thank you Elena!

Fučida