The Lion Times 12

- Poslední úvodník -

Vítám všechny pravidelné, ale i občasné čtenáře našich novin Lion Times. Možná že je to naposled, ale nepředbíhejme... Situace se nám obrátila. Příjemné předprázdninové období zmutovalo v šílenost jménem "Dalšíškolnírok". Pro velkou část z vás, která to vlastně ani moc nerozlišuje je to asi celkem jedno, ale pro mě, studenta, to je šok. Ale dost bylo plkání o ničem. Asi jste si nikdo nevšiml, ale stránky prošly úplně největší technickou změnou. Nechci tady zabíhat do nějakých detailních rozborů HTML, ale teď je to prostě jiné. Text má jakoby "vlastní pozicování" a není nijak závislý třeba na jiných článcích nebo obrázcích, což by mělo pomoci správnému zobrazování. Není to úplně dokonalé, ale myslím, že je to rozhodně krokem vpřed. Problematické bude asi zobrazování v nižších rozlišeních, kdy se text nepřizpůsobí, ale udělá vám velké okno. Jako standard jsem použil svojich 1024*768.

Snažím se to nějak oddálit, ale je to marné, musí to jít ven. Končím s WarBirds. Jsem pevně rozhodnut zhruba od poloviny prázdnin. Je mi líto, že v poslední době odchází tolik pilotů, ale asi mají nějaký důvod. Moje letiště leží na pláních Ruska, v simulátoru IL-2 Šturmovik: Forgotten Battles. Nové modely, nová grafika, nové mise. Prostě je to něco jiného...a mě to uchvátilo. Bohužel to také znamená, že už se dál prostě nestíhám věnovat i WarBirds. A Lion Times jsou o WarBirds. Tak tedy budu muset štafetu předat někomu jinému. Lion Times jsem se snažil pořád všelijak vylepšovat a oživovat, něco třeba bylo dobré, něco nudné. To nechám na vás. Vytáhl jsem starý Trampův nápad a oprášil ho, získal celkem značné množství externích pomocníků. Mám už pěknou kopu vašich článků nervózně čekajících na uveřejnění. Tak tedy žádám případné zájemce o "šéfredaktorování", aby mě kontaktovali na můj nový e-mail: 1stclfucida@seznam.cz nebo na ICQ 335209276. Když budete mít opravdoví zájem, tak vám pošlu balík dat, který se mi tady teď válí na disku - články. Ale nemyslete si, že vám všem pošlu spoustu pracně udělaných článků a vy pak řeknete, že se vám to vlastně dělat nechce...to bych byl fakt dost nerad.

Tak, máme to nejnepříjemnější za sebou a můžeme se pomalu pustit do rozboru dnešního čísla. 12ka bude podle všeho rekordně dlouhá, nabitá rekordním množstvím vašich příspěvků (viz. minulé číslo). Navíc tady najdete rozhovor s mladým ruským pilotem Poisonerem. Jako takové malé překvapení je vlastně můj poslední větší projekt týkající se WarBirds. Operace Alien. Tak hupky dupky do toho.

1stCL/fucida

- letadlo čísla:

Hawker Hurricane -

Poprvé vzlétl v roce 1935 a byl velkým pokrokem pro RAF . První jednotka je dostala v roce 1937 a v době zahájení bitvy o Británii jich RAF měla 2x více než letounů Spitfire . V této době měl jeho největší konkurent Bf 109 větší maximální rychlost a stoupavost , technicky ho překonával i Spitfire , přesto na něm bylo sestřeleno nejvíce německých letounů . Byl totiž velmi stabilní při střelbě , obratný , snesl značná poškození a hlavně díky své konstrukci se dal mnohem lépe opravit než složitější Spitfire. prototyp Hawkeru Hurricane, přibližně 1936

Koncem roku 1941 byly Hurricany mk.I nahrazovány buď Spitfiry nebo Hurricany verze mk.II . Kromě jiných úprav byl vybaven silnějším motorem Merlin a měl několik možností variant výzbroje . Hurricane IIa s 8 kulomety 7.7. mm I b s 12x 7.7 mm IIc s 4x20 mm a možností podvěsit až 2x500 lb pumy nebo přídavné nádrže a II D s 2x40 mm protitankovými kanony . V této době však již přecházely hurricane především do role bitevních letounů která jim vydržela až do konce války . Prosadily se především v Africe a nad Barmou Indií a Čínou . V Evropě byly postupem času většinou nahrazeny letouny Hawker Typhoon / Tempest . Několik perutí však zůstalo i zde . Poslední letouny byly vyřazeny v roce 1947 ( MK IV )

Hurricane v plné své eleganci

Další významnou úpravou byl Seahurricane . Byl to Hurricane upravený pro provoz z letadlových lodí , později byl nahrazen Seafirem nebo specializovaná¨ými letadly ( Firefly , F4F F4U ... ) . Zajímavé bylo jejich nasazení z obchodních lodí kde startovaly pomocí katapult a raket . Po startu se musely vrátit na pozemní základnu nebo byl letoun zničen .

Opravdovou raritou byl Wing Slip Hurricane . Jeho vývoj začal v roce 1935 a mělo jít o Hurricane m I s přidaným dalším křídlem . Toto křídlo mělo mít stejný tvar jako spodní a s ním bylo spojeno několika vzpěrami . V případě boje mělo být horní křídlo odpáleno pyropatronami umístěnými v kování vzpěr .
Velení RAF si od tohoto projektu slibovalo kratší vzletovou dráhu , delší dolet a větši¨í nosnost a snadnější nasazení z palub letadlových lodí . Někdy v roce 1940 byl projekt pro technické potíže a zastaralost zrušen .

Hurribomber - 4x20 + nádrže nebo pumy

Hawker Hurricane byl Jednomístný jednomotorový dolnoplošník smíšené konstrukce . Trup byl tvořen trubkovou konstrukcí vpředu pevně spojenou s motorovým ložem , od kabiny dopředu byl potažen tvarovanými duralovými plechy . Za kabinou byl trup potažen plátnem . Křídlo mělo kovový potah a bylo vybac¨venokřidélky a vztlakovými klapkami . Ocasní plochy byly potaženy plechem , výškovka a kormidlo nejprve plátnem, později též plechem.

Barney, 1st Czech Lions

- Z historie: Pohotovostní letka... -

...Ráno 26.června 1944 mířil k jihoslovenským hranicím další mohutný americký svaz. Čítal 501 bombardovacích Liberatorů , 154 Fortressů a doprovázelo jej 290 stíhacích Lightningů a Mustangů. Jejich cílem bylo pět ze sedmi rafineriií v okolí Vídně - Moosbierbaum , Florisdorf , Lobau , Korneuburg a Schwechat a olejové sklady ve Wintershafenu. Proti nim se zvedly celkem 203 německé , 30 Maďarských ,ale i osm slovenských stíhaček. Schylovalo se k dosud největšímu leteckému střetnutí mezi americkým a německým ( maďarským a slovenským ) letectvem nad území Slovenska...
Osmička slovenských stíhačů odstartovala z Piešťan v 8.40. Piloti startovali ve dvojicích. První tvořili npor. Juraj Puškár ("bílá 3") a rtk. Štefan Ocvirk ("bílá 5"), druhou zvk. Jozef Štauder ("bílá 2") a rtk. Štefan Jambor ("bílá 4"), třetí rtk. Gustav Lang ("bílá 10") a rtk. Karol Geletko ("bílá 8") a čtvrtou zvk. Pavol Zeleňák ("bílá 6") a rtk. Rudolf Božík ("bílá 7"). Ve všech případech šlo o zkušené veterány 13.(slow)/JG52 z východní fronty, které nyní čekalo utkání s odlišným nepřitelem. Zatím za neustálého stoupání mířili na jih , směrem k Bratislavě.
V čele osmičky Gustavů letěl npor. Juraj Puškár , zkušený pilot a podle všeho citlivý muž , težce nesoucí předchozí obvinění ze zbabělosti. "Dnes zaůtočíme," řekl před startem svým pilotům. Jeho plán byl jednoduchý. Mínil provést "propagační" útok na jednu skupinu amerických bombardovacích letounů. Pak se měla jeho letka ve střemhlavém letu z místa střetnutí rychle vytartit. Ve výšce 4000 metrů nařídil svým pilotům nasadit kyslíkové masky a když skupina osmi slovenských Gustavů v roztahané formaci dosáhla 9500 metrů , nařídil utvořit útočnou sestavu. Pak rozkázal odhodit přídavné nádrže a zaůtočit. Přesila amerických stíhačů se však na Slováky vrhla v zápětí. V několika příštích minutách se odehrála tragédie.
Sestřelit americký letoun se podařilo jedině rtk. Gustavu Langovi, letícímu na stroji W.Nr. 161713 "bílá 10". Zaůtočil na osamělý B-24H Liberator č. 41-28674 od 758. perutě 459. bombardovací skupiny , pilotovaný 2/Lt Lincolnem E. Artzem. Smrtelně zasažený čtyřmotorový letoun , který dopadl u Mostu na Ostrove , stačila americká posádka opustit na padácích. Přesila amerických doprovodných stíhačů však slovenskou letku doslova smetla z oblohy. Jakmile se Lang od své oběti odpoutával, stíhací Lightningy provrtaly jeho stroj desítkami střel, z nichž jedna jej zasáhla do hlavy- Zahynul po dopadu u obce Miloslavov na Ostrove- Půškárův letoun "bíla 3" padl za oběť přesile Mustangů a i s mrtvým pilotem dopadl u obce Horné Lovčice. Třetím padlým byl rtk. Štefan Jambor . udolaný také Mustangy. Jeho stroj "bílá 4" dopadl na maďarském území mezi obcemi Hubice a Štvrtok na Ostrove, pilotovo mrtvé tělo našli opodál. Podle některých údajů byl zastřelen na padáku.

sestřelený Messerschmitt Bf 109G patřící k této jednotce

Drama však pokračovalo. Zvk. Pavola Zeláňka prchajícího k piešťanskému letišti útočící Lightningy dotlačily až k zemi, kde jeho "bílá 6" inkasoval zásahy. Při tvrdém přistání u obce Horná Streda si pilot zraněný střepinami zlomil páteř. S letounem "bílá 2" , rozstříleným přesilou Mustangů, se u Ivánky při Dunaji podařilo sťastně nouzově přistát zvk. Jozefu Štauderovi, jenž vyvýzl bez zranění. Až na letiště v Piešťanech se stroj "bílá 5" prostřílený Mustangy podařilo dotáhnout rtk.Štefanovi Ocvirkovi. S poškozenou hydraulikou však musel přistát na břicho. Podobně se vedlo i rtk Rudlofovi Božíkovi. S letounem "bílá 7", několikrát zasaženým střelci z Fortressu , se mu také povedlo dosednout v Piešťanech bez zranění. Jediným z osmi pilotů, jemuž se na mateřské letiště podařilo dovést svůj stroj "bílá 8" bez poškození , byl rtk. Karol Geletko.
Bilance "propagačního" útoku byla zdrcující: tři piloti zabití , čvrtý těžce zraněný a z osmi letounů muselo být šest odepsáno. Slovenští stíhači sice dokázali, že nejsou zbabělci, ale pohotovostní letka jako bojeschopná jednotka přestala prakticky existovat.

Pbarry, 1st Czech Lions

- Channel War - prvé kolo -

Úvod:

Na 15. marca bola v ruskej aréne pripravovaná prvá časť, šesťdielneho scenára Channel War. Prihlásil som sa hneď ako som to zistil. Vybral som si nemeckú stranu (atypicky označenú ako RED), teda lietadlá Bf-109E-4 alebo Bf-109F-2. Vypadalo to tak, že REDi budú mať dosť ťažkú úlohu - ochrániť štyri vlastné letiská pred náletmi Bostonov a Hurricanov. 14. marca som si pozrel rozdelenie zaregistrovaných pilotov do letiek. Bol som trochu sklamaný, pridelili ma, spolu ostatnými Lionmi, k letke Emilov. Keď mi prišiel mail s novým rozdelením do letiek, tešil som sa ako malý chlapec - Lioni majú "efdvojky", huráááá! Takže sme letka W1, operujeme z F19 a máme za úlohu strážiť západnú časť kanála. Všetko jasné, nesmie prekĺznuť ani myš. Ešte jeden nezanedbateľný detail - ikony budú viditeľné až na D6.

V aréne:

V sobotu som sa pripojil plný očakávania do arény. Na RW-čku už bol Kymi a pár ďalších Lionov. Pomaly sa pripájali aj ostatný členovia letky. Prišla hodina H. Tramp sa pokúsil založiť v novej aréne letku. Po niekoľkých pokusoch to vzdal, lebo na kanále 110 komunikovalo niekoľko letiek, dokonca sa tam miešali REDi a GOLDi. Našej letke trochu zavaril Tacmud (nič v zlom Taci). Mal byť veliteľ letky, ale nedostavil sa. Na poslednú chvíľu prevzal velenie Duriel a Mak letel miesto Tacmuda. Naša letka W1 bola komplet. Podobné personálne problémy boli zrejme aj v iných letkách, takže štart sa oneskoril cca o hodinu.

Po dlhom čakaní konečne prišiel rozkaz OTR. O chvíľu nato aj ROLL. Vzlietli sme. Držali sme sa dosť pekne pokope. Nevo nezvládol štart, je nás o jedného menej. Pbarry a Sslate sa oddelili, leteli hliadkovať bližšie k Anglickým brehom. W1 stúpa do prideleného priestoru. Po cca 5 min Pbarry hlási doty. W1 otáča k nemu. O chvíľu sú hlásené ďalšie doty, letíme tam, stále sme ešte pohromade ako W1. Potom prišlo hlásenie, že na naše letisko niekto útočí. Letíme domov, chrániť vlastné letisko, nikde nič - ukázalo sa, že letisko ničí blízky konvoj :-( (admini na niečo asi zabudli). Znova sú hlásené nejaké doty. Približujeme sa k veľkému "chumlu" dotov. Naberáme ešte trochu výšky a útočíme. Radím sa za jeden dot, gulomety odistené, dostávam sa do dobrej pozície, paráda! Na D6 zisťujem, že útočím na vlastného. Kruci! Vyrovnávam lietadlo a stúpam. Na 9 hodinách vidím, niekto píše. Otáčam tam. Radím za dot, tentoraz už opatrnejšie, zasa RED. Ešte som si takto vyhliadol dvoch ďalších REDov a potom som to vzdal. Pochopil som, že tam boli maximálne 2 Spity, ktoré účinne zamestnali aspoň dve RED letky. V tomto "chumli" sme sa krásne navzájom všetci postrácali. A už sme sa nedali dopkopy, len asi dve tretiny letky. Veľa času sme stratili neúspešnou konsolidáciou letky. Ja s Kymim sme potom ešte zaleteli pozrieť nad F18, ale nič zaujímavé sa tam nedialo, tak sme vzhľadom k ubúdajúcemu palivu nasadili kurz na F19 - RTB. Po pristátí sme čakali TWR F19 na ďalší štart.
Zatiaľ sledujem situáciu na mape, pozerám stav našich letísk. Bieda. Tri letiská takmer zničené (z toho jedno mimo plán - zrovna to naše). GOLDom zostávajú zničiť už len dve letiská. Zrazu na RDR zbadám hrču GOLDov pri jednom z dvoch zostávajúcich letísk - F15. Museli letieť low na JaBo misiu. Hlásim to do rádia, bez odozvy. Len ma tak trhá ROLL na obranu F15. CO ma zrejme iné plány, presúva nás z letiska na letisko. Nakoniec vzlietame z F24, letisko úplne v západnom kúte mapy. Letíme ako CVR pre W3, ktoré má za úlohu zničiť letisko F2. Letí sa pod radarom. W3 odštartovali pred 2-3 minútami, takže sme ich dohnali až pri cieli - nad letiskom F2. Admini hlásia 15 minút do konca akcie. Pri bombardovaní stratilo W3 asi 3 lietadlá zásluhou nepriateľského flaku. GOLDa nevidíme ani jedného, zrejme sú všetci nad Francúzkom a ničia nám letiská. Došlo nám, že tu asi neuvidíme žiaden con, zatiaľ čo pri F18-tke to vrie. Občas sa v rádiu objaví nejaký ten kill. Letíme k F18, ale prilietame už neskoro. Máme čas maximálne tak pristáť, to je všetko. Niekoľkí piloti z letky sa odpútali od W1 a stretli sa s nepriateľom. Clonemu sa to stalo osudným. Myslím, že Pbarry a Sslate museli skákať, aby neboli po úplnom ukončení akcie kill.

Vyhodnotenie:

Na tomto mieste musím pogratulovať GOLDom, za úspešné splnenie svojich úloh s minimálnymi stratami. Môžu byť so svojim výsledkom viac ako spokojný. Na nešťastie pre REDov mali zrejme podstatne lepšiu organizáciu.

Pre RED stranu dopadla prvá časť scenára zdrvujúco. GOLDi zničili 75% cieľov. A my sme tomu nedokázali zabrániť. Keď to tak zhodnotím, "všehovšudy" som videl pravdepodobne jedného horiaceho nepriateľa a hŕŕŕŕbu strategických chýb - našich, ale aj chýb CO. Viem Po vojne je každý generálom, ale mali by sme sa z toho poučiť. Skúsim pomenovať najvážnejšie nedostatky (sú to názory vojenského laika - totiž moje):

1. Po prvom vzlete, sme ako letka W1 lietali hore-dole ako splašený, za každým nahláseným dotom. Podľa mňa to malo správne fungovať asi takto. Pridelený vzdušný priestor sme si mali rozdeliť na kratšie úseky a po dvojiciach/štvoriciach ich strážiť. Po zahliadnutí dotu overiť, či je to con - najprv rámci letky, potom cez CO v rámci REDov, prípadne to overiť vizuálne (čo je vzhľadom k viditeľnosti ikon na D6 krajná možnosť). Ak sú to coni, hlásiť počet veliteľovi letky, ten to podá ďalej CO. CO potom rozhodne v akej sile sa zaútočí na danú skupinu conov. Myslím, že pri takejto stratégii by nemohlo dôjsť k tomu, že dva coni zamestnajú dve letky.

2. Ten JaBo útok W3 krytý našou letkou by mal možno zmysel (odhliadnuc od toho, že REDs mali iba brániť), ak by sa letel hneď na začiatku, a nebol by zameraný len na jedno letisko, ale na viacero. Hlavne na ničenie fuelov na BAF, čo by znemožnilo druhý štart bombrov. Rozhodnutie o realizácii tejto operácie v poslednej tretine považujem za veľkú strategickú chybu. Ak by sme boli správne nasadený, možno by sme dokázali zabrániť tak rozsiahlemu poškodeniu letiska F15. Určite by sme zabránili jeho zavretiu.

3. Padol aj návrh, že jeden člen letky by mal zostať vo veži, a navigovať letku podľa radaru. Myslím, že je to zbytočné oslabenie bojového potenciálu letky. Mám pocit, že navigácia letiek na základe informácií z radaru je jedna z úloh CO, kým ešte fungujú radary. Potom, ako budú zničené, sa CO musí orientovať výhradne na základe hlásenia hliadok.

Záver:

Scenár bol vynikajúco pripravený, a príprava určite stála organizátorov a adminov (väčšinou v jednej osobe) veľa námahy, za čo im patrí veľká vďaka. Žiaľ po skončení akcie som bol rozčarovaný, asi hlavne zo stratégie, ktorú vymysleli naši CO. V každom prípade dúfam, že sa do druhej časti dokážeme poučiť z chýb a budeme úspešnejší.

Chcel by som ešte poďakovať všetkým pilotom letky, ktorý sa na akcii zúčastnili za trpezlivosť a disciplínu. Špeciálne potom Durielovi, ktorý prevzal úlohu veliteľa letky. Dúfam, že neúspech REDov vás neodradí od účasti na ďalších častiach scenára. Ak si spomenieme na staré príslovie "První vyhrání, z kapsy vyhání." ... :-)

P.S. Po opätovnom prečítaní článku musím konštatovať, že účasť na tomto scenári bol pre mňa silný zážitok, keďže ma dokázal vyprovokovať k takémuto "výlevu" zážitkov a názorov.

Pehy, 1st Czech Lions

- Sovětská taktika (I. část) -

ÚTOK NA Bf-109F A Bf-109G2!

Bf-109 je oporný stíhač Luftwaffe. Iba dve z verzií tohoto lietadla sú stále v službe na konci roku 1943, menovite Bf-109F a Bf-109G2. Teraz si prejdeme ich letové vlastnosti a dáta, získané počas letových testov ukoristených stíhačiek.

Maximálna rýchlosť Bf-109F je 510km/h pri zemi a 599km/h vo výške 3000 metrov; rýchlosť klesá nad 3000m.
Maximálna rýchlosť Bf-109F je "väčšinou" totožná s rýchlosťou nášho Yaku-1, a je pomalší ako Yak-1 nad 3000 metrov.

Tabuľka ukazuje rýchlosť Bf-109G2 podľa výšky:

Pri zemi 505 km/h
1,000 meters 535 km/h
2,000 meters 564 km/h
3,000 meters 586 km/h
4,000 meters 592 km/h
5,000 meters 593 km/h
6,000 meters 621 km/h
7,000 meters 650 km/h
8,000 meters 643 km/h
9,000 meters 630 km/h
10,000 meters 603 km/h

Bf-109G2 má prevahu rýchlosti nad našimi stíhačkami vo výške nad 5000 metrov, ale je v nevýhode oproti našim najnovším stíhačkám.

Musíme pripraviť súpera o jeho rýchlostnú prevahu počas dogfightu.

Najvýhodnejšie je použiť pokročilú taktiku. Rýchlostná nevýhoda môže byť kompenzovaná výškovou prevahou, a schopnosťou nadobudnúť rýchlosť počas strmhlavého letu. Nemecké Bf-109, keď musia čeliť menejcenným lietadlám (napr. Hurricane) s výškovou prevahou, málokedy vstupujú do boja, keď sú si vedomí, že ich rýchlosť nemôže ochrániť pred útokmi z hora.

Na druhej strane, si musíme zapamätať, že Bf-109 je schopný si udržať max. rýchlosť udávanú vyššie nie viac ako 1 až 2 minúty v horizontálnom lete. Preto, ak Bf-109 narazí na naše Yaki-1 alebo La-5 ktoré majú výškovú prevahu, nie je schopný ujsť len použitím rýchlosti. Nemecký piloti väčšinou vstupujú do boja len s výškovou prevahou, a ich útoky sú bleskové, rýchly strmhlavý let nasledovaný rýchlym, prudkým stúpaním vo väčšine prípadov.

STÚPAVOSŤ

Bf-109F vystúpa do výšky 5000 metrov za 5.4 minúty.

Keď to porovnáme s dátami Yaku-1, vidíme že Bf-109F ma lepšiu stúpavosť pod 3000-3500 metrov. Bf-109G2 stúpa lepšie vo väčších výškach. Naše najnovšie stíhačky majú lepšiu stúpavosť ako Bf-109G nad 4000 metrov, pár typov stúpa lepšie vo všetkých výškach.

Majte na pamäti že rýchlosť v stúpaní, tak isto ako rýchlosť, závisí od výšky. Keď je stíhač nad svojim oponentom, tak po strmhlavom útoku môže stúpať s ohromnou energiou a pod neuveriteľným uhlom.

Toto u niektorých pilotov zapríčiňuje zveličovanie možností a výkonov nemeckých stíhačiek, menovite Bf-109G2. Pilot ktorý vidí Bf-109 nalietavajúci neuveriteľnou rýchlosťou a stúpajúci okamžite, môže zabudnúť na to, že to nie je moc spôsobené pilotovaním výkonnejšieho lietadla, ale skôr lepšou, pokročilou taktikou a výškovou prevahou, ktorá vytvára momentálny nárast rýchlosti. Doplnené osobnou skúsenosťou, niektorí piloti budú vždy pripisovať neuveriteľné, neexistujúce vlastnosti Bf-109.

Skutočné skúsenosti našich es ukazujú, že Yak-1, La-5, LaGG-3, Kittyhawk, Airacobra, Hurricane a nim podobné, keď napádajú Bf-109 a majú výškovú prevahu niekoľko sto metrov, môžu jednoducho zvíťaziť. Počas bojov o Stalingrad v roku 1942, aj Čajky(I-153) zostreľovali Bf-109. Výsledok boja v skutočnosti závisí na taktike, veľmi dôležitá schopnosť k dosiahnutiu nadvlády nad súperom.

MANÉVROVATELNOSŤ

Horizontálna manévrovateľnosť Bf-109 nie je zas tak skvelá. Skúsený pilot dokáže spraviť celú zatáčku za 20-21 sekúnd. Pri ostrých horizontálnych zatáčkach môže lietadlo prejsť jednoducho do pádu. Zriedkavo vidieť ostré zatáčky na Bf-109.

Nemecký piloti zriedkavo bojujú na horizontále, keď vedia, že vstúpenie do manévrového boja znamená stratu iniciatívy a prenechanie iniciatívy na tom kto ostane na vertikále. Iniciatíva, tak ako sme prebrali vyššie, má hlavný význam v dogfighte; preto nie je až tak doporučovaný našim pilotom boj na horizontále.

Nech ste z akéhokoľvek dôvodu napadnutý na horizontále, má väčší zmysel zatáčať, uhýbať v pravo, pretože väčšina našich stíhačiek zatáča lepšie doprava a mnoho nemeckých pilotov, a špeciálne tý neskúsenejší, nevedia tak dobre zatáčať v pravo. Každý stíhací pilot musí vedieť zatáčať perfektne v pravo. Musíte predchádzať aj náhodným zmenám smeru ak máte nepriateľa za chrbtom, pretože vaše lietadlo je počas zmeny smeru dokonalý terč (sediaca kačka). Bf-109 je v strmhlavom lete lepšie. Lepšie zrýchľuje a dokáže sa tak odpútať z boja. Nie je doporučené nasledovať strmhlavo letiaci Bf-109. Najlepšie je zostať nad ním, pozvoľna klesať tak aby sme nepriateľa nestratili, a strmhlavo zaútočiť až keď on vyberie strmhlavý let.

Pri vyberaní strmhlavého letu stráca Bf-109 veľa výšky. Pre Bf-109 je veľmi obtiažne vybrať dlhý strmhlavý let v malej výške. Je tiež obtiažne zmeniť smer v strmhlavom lete po získaní veľkej rýchlosti. Ak je potrebné zmeniť smer počas letu strmhlav, Bf-109 väčšinou preruší útok a začne stúpať, aby mohol zopakovať útok v inom, potrebnom smere. Táto čiastočná slabina Bf-109 môže byť využitá našimi stíhačmi.

VÝZBROJ

Bf-109F má dva guľomety a kanón; Bf-109G2 má dva guľomety a kanón, alebo jeden guľomet a tri kanóny. Bf-109F má 500 nábojov na každý guľomet a 200 granátov na kanón. Bf-109G2 ma 500 nábojov na guľomet, 200 granátov v centrálnom kanóne a 140 v každom kanóne na krídle.

Pri útoku na bombardéri, strelci znemožňujú stíhačom priblíženie na krátku vzdialenosť; to nie je problém pri útoku na Bf-109. Samozrejme je vždy najlepšie sa priblížiť čo najviac, ale je to možné len keď nepriateľ nevidí útočníka a dovolí mu sa priblížiť.

Čím rýchlejšie sa priblížiš k nepriateľovi, tým ma on menšiu šancu ťa zaregistrovať. Toto vyjadruje želanie útočníka sa priblížiť k cieľu čo možno najrýchlejšie.

Počas útoku, môže byť nepriateľ vystavený paľbe z rôznej vzdialenosti a rôzneho smeru. Hoci sa pilot snaží strieľať na nepriateľa spoza jeho chrbta a na krátku vzdialenosť, ak to nie je možné pilot musí byť schopný streľby na veľkú vzdialenosť s predsadením.

Ak je útočník zaregistrovaný, obranca samozrejme nebude čakať a nenechá sa zostreliť, ale bude sa snažiť striasť útočníka. Nech použije hocktorý manéver, lietadlo nezačne meniť smer okamžite a preto útočník bude stále schopný vystreliť s dobrou pravdepodobnosťou na zásah. Žiadna príležitosť streľby na Nemca nebude premrhaná v tejto situácii.

Počas útoku na Bf-109 a špeciálne Bf-109G2 z prednej polosféry, musíme mať na mysli jej perfektnú palebnú silu. Strmhlavý útok priamo spredu je neefektívny pretože neposkytuje veľké šance na zásah a nepriateľ má možnosť pritiahnuť a vystreliť. Berúc do úvahy fakt, že zmeniť smer v horizontálnom lete trvá dlhšie ako vo vertikálnom, je lepšie zaútočiť zboku v plytkom lete strmhlav.

Je možné aj použitie rakiet proti stíhačke, ale je veľmi obtiažne presné zamierenie pri prekvapujúcom útoku zhora na krátku vzdialenosť. Následne potom nasleduje rýchly vzdušný boj a situácia sa mení tak rýchlo, že paľba rakiet je väčšinou nemožná. Mimo toho, majú nezanedbateľnú hmotnosť a čelný odpor ovplyvňujúci letové vlastnosti stroja. Má zmysel používanie rakiet na I-16 a I-153, ale nie je možne ich odpaľovať po jednej alebo dvoch, ale v salvách po štyri rakety v intervaloch 0.2 až 0.4 sekundy.

Je možné taranovať Bf-109. Lieutenant Potapov úspešne taranoval Bf-109 4. júla 1942.

(takže podařeným taranem dnes skončíme a dáme Nevovi další prostor v příštím čísle, pozn. fucida)

Nevo, 1st Czech Lions (recruits)

- Mavecz, skoro Tom Cruise -

Kdo by to byl čekal, že si na rozhovor do Lion Times vyberu člověka, jehož válečná kariéra je té mé velice podobná. Před těmi dvěma měsíci, kdy padlo na Maveho rozhodnutí jsem vůbec nečekal, že spolu budeme často brázdit nebe ve Forgotten Battles. Už WarBirds jsme začínali ve stejnou dobu a do Lions jsme vstoupili také téměř současně. Teď už ale dejme slovo samotnému Maverickovi (je podobnej Tomu Cruiseovi, jak sám říká: "jen si odmysli tu F14ku, motorku, předkus, černý vlasy, perfektní leteckou bundu, připočítej pár cm navíc a sem to celej já"):

1) Jako mnoho starých pardálů, tak i ty jsi začínal v české aréně. Pak jsi spolu s velkou skupinou pilotů přešel na FH. Jak se ti líbilo v Čechách vzpomínáš na to období rád? Bylo tam něco lepšího, nebo naopak horšího než na velkém ruském serveru?

V české aréně sem toho moc nenalítal, ale rád vzpomínám kdy mě JOZO se svým Zerem sundával jak na běžícím pásu. Jestli sem to období měl rád? Byly to mé první krůčky v online lítání, takže sem se spíš učil a ukaž mě toho kdo se rád učí?? ;o) Ale jó česká byla fajn.

2) Jsi v letce už dlouhou dobu. Jak pociťuješ, nebo jak se díváš na příchody a odchody pilotů? Kdyby sis mohl vybrat z lidí, co už nelétají, létají jinde nebo málo, koho bys chtěl mít zpátky a proč?

Pravda, dlouho...., nejvíc lidí tuším odešlo při mým příchodu k letce a s několika sem se viděl 2x, 3x max. Zpátky bych rád viděl Donatiho a nebo FFajtla, ale někdy chápu proč už v letce
nejsou(nelítají).

3) Zajímal by mě tvůj osobní názor na střílení po těžce poškozených soupeřích...říkáš si, je to válka, nebo jsou ti bližší zásady fair play? Je mi jasné, že ty, i ostatní piloti, musíte dodržovat kodex cti, ale kdyby šlo jen o tebe samotného, jak by ses zachoval?

I v jiných simech než WB ctím kodex cti 1st Czech Lions. Né proto, že bych musel, ale protože CHCI.

4) V poslední době jsou čím dál tím vzácnější okamžiky, kdy panuje v aréně rovnováha sil. Dokonce i případy, kdy jedna strana má přesilu 3:1 nebo dokonce 4:1 nejsou moc neobvyklé... Byl bys pro, aby se celá letka třeba jen na několik hodin přesunula na druhou stranu barikády a třeba pod jinými nicky zkusila situaci dorovnat?

Pokud velitel řekne: jdem vyrovnat strany!, budu mezi prvními kdo se na druhou stranu naloguje (a to né jen proto, že mám mikrovlnku a ostaní modemy :-P)

5) Jaký je tvůj přístup ke hře? Dokáže tě rozpálit do běla? Dokáže tě uklidnit?

Při WB si snad ani nepamatuju, že bych byl klidný - flak, CV,
flak, stíhač na šesté, Tramp :-), flak atd. atd. samej stres :-))))

6) je nějaká věc, kterou bys na WB nejraději změnil, nebo třeba i v samotné letce? Je tu něco, co bys dělal jinak?

Mám soustu myšlenek o ideálním simu, ale z těch uskutečnitelných snad jen: myslím, že kdyby po zabití/zajetí pilota byla nějaká časová penalizace, tak by se lidi více snažili přežít a hra by byla o troooošičku realnější, snad. A v letce, to je těžký, chtělo by to větší docházku a víc společných akcí, ale chápu že lidi mají své problémy a nemúžou lítat furt s letkou (viz třeba já 14 dní bez počítače)

7) A teď už přímo k tvému létání: Co tvé oblíbené stroje? Proč je máš rád, jakou strategii nejraději používáš? Chybí ti na FH nějaké letadlo? Jaké stroje naopak rád nemáš?

Každej TOD si myslím, že sem našel to "svoje" letadlo, ale pokaždý se mýlím ;-) Za goldy mám rád Fw190A4(light) a redy La5FN. Mimochodem Lavočka mi zrovna teď ve WB nejvíc chybí. A strategie? Asi se rád aspoň chvilku "točím" a moc mi nejde střelba při BaZ taktice, takže mám rád manévrovatelné stroje (ten Fw je výjimka potvrzující pravidlo :)

Díky za rozhovor a hodně štěstí jak při společných akcích, tak při sólo lovech :-)

Díky a Cya in the air! MaveCZ

- Wilhelm - Ferdinand "Wutz" Galland -

Narodil se 23.10.1914 v německém městě Bochum. Do armády přišel v roce 1935 jako obsluha protiletadlové obrany, ještě předtím, než se dobrovolně přihlásil na letecké učiliště. Operační trénink dokončil u Ergänzungsgruppe/JG 26. Poté se 27.6.1941 přihlásil u II./JG 26.
V té době byla JG 26 pod vedením jeho bratra Adolfa. Jeho mladší bratr Paul také sloužil v této jednotce. Přeřazen k 6./JG 26 zaznamenal své první vítězství nad Spitfirem. Do konce roku měl na kontě tři tyto letadla. V polovině roku 1942 byl přeřazen k 5./JG 26, kde se mu také velice dařilo. 2. Ledna 1943 v hodnosti Oblt. Vystřídal na rozkaz svého bratra, v té době General der Jagdflieger (generál stíhačů), Hpt. Mayera na postu velitele II./JG 26. "Wutz" ukončil letecké učiliště teprve před osmnácti měsíci, takže jeho raketový vzestup v rámci eskadry by určitě vedl ke stížnostem na protekci, kdyby nebyl populárním velitelem a zároveň také nadaným pilotem nárokujícím si již jedenadvacet vítězství. Jeho největší slabinou byla špatná schopnost správně identifikovat nepřátelské letadla. 11. Ledna 1943 si dokonce zaměnil Bf 109G-4 za Spitfire a sestřelil jej (vzhledem k tomu, že jako pravou stíhačku považoval Fw-190 a pohrdal 109kami, bůh ví jak to bylo ;-)..pozn. Tac).

protože Fw 190 je nejlepší ;-) - pozn Fuč :-)

Do 17.8.1943, kdy zemřel, si nárokoval 54 sestřelů. Osudného dne vystartoval se svou letkou v 16:50 ze základny Lille-sever proti formaci B-17. Na proud bombardérů narazili zepředu, jen kousek od německobelgických hranic a zaútočili na poslední ze tří bojových wingů. Po útoku Galland opětovně zformoval tolik svých stíhačů, kolik mohl a vydal se s nimi směrem k přední části této poloviny formace, aby uskutečnil druhý čelní útok. V té chvíli přišel šok - zezadu, směrem od Německa na ně zaútočili stíhačky. Col. Hub Zemke zavedl svojí "Vlčí smečku" , stroje P-47 56. stíhací skupiny, mnohem dále na východ než kdykoliv předtím - celých 15 mil za německé hranice. Na místo rendezvous přesně a ve správném kurzu, potom však nad formací B-17 přeletěl, aniž by si jej němečtí stíhači všimli. Překvapivému útoku nestálo nic v cestě. Wutz Galland po prvním útoku Thunderboltů zmizel; varovný výkřik jeho čísla mu nepomohl. Gallandovy ostatky byly nalezeny až o dva měsíce později, pohřbeny v troskách letounu dvanáct stop hluboko v měkké půdě nedaleko Maastrichtu. Zmizení oblíbeného a nadaného Wutze Gallanda znamenalo těžkou ránu pro eskadru a celou Jagdwaffe. Během osmiměsíčního působení ve funkci velitele získal u Luftwaffe (a i u spojenců) pověst jednoho z nejlepších můžu ve vedení formací na západě. Veteráni z jeho skupiny o něm dodnes hovoří téměř láskyplně a jsou přesvědčeni, že se jim pod jeho vedením podařilo znovu se stát nejlepší jednotkou na lamanšské frontě.

Tacmud, 1st Czech Lions

- V čele mezinárodních sil -

(Omlouvám se, že uveřejnění této akce mi trvalo půl roku, ale nejdřív jsem jí ztratil, pak před formátováním znovu našel. Po formátování byla zase v tahu, ale těsně před dokončením minulého čísla se zase objevila v plné své parádě - dvě big akce, velí Manike)

Asi každý z vás,kdo byl v aréně 12.února večer si určitě vzpomene,jak asi deset pilotů v barvách 1st Czech Lions letělo v čele více jak dvacetičlenného mezinárodního seskupení,přičemž jsme během 3 náletů zlikvidovali 3 nepřátelská letiště z toho dvě velká.Jedno nám sice reds hned sebrali zpět,ale to se nedá nic dělat.Tohle všechno by nebylo ještě nic tak moc divného,ale úplně vpředu sem letěl já a zuby nehty se snažil nějak tu hromadu letadel ukormidlovat.Nevím jestli vás to bude zajimat,ale zkusim vam popsat jak to tehdy vypadalo.....
Úplně na začátku,když sem se nalogoval,probíhala v radiu ostrá debata o tom,jak hloupě lítaji piloti na gold straně tento TOD.Samé točení nízko nad zemí u nepřátelských letišť.Lioni se sice pokusili o zabrání jednoho letiště,ale skončilo to neúspěchem.Zkrátka nebyl žádný prostor pro nálet.Další pokus nás zavlekl do dlouhé bitvy u f 39.Nešlo to a nešlo.
Vzpoměl jsem si na -illa-,který odpoledne vodil polovinu goldů do útoku a proto sem napsal do rádia,jestli někdo nechce pomoci Lionům s útokem na velké letiště.Ať si přeladí na náš kanál 35.No co budu povídat,když sem viděl,kolik se jich hlásí,trochu mi zmrzl úsměv.ALL OTR f16 PLS TARGET f18!!!!!!A všichni tam opravdu šli.Vidím,jak se letadla řadí ke startu.A do toho všeho reds zavřeli f15 naše poslední velké letiště.Tramp volal,at jdeme raději bránit f15 a ještě dodal jedno slovo označující normálně lehkou ženu.Jenže za mými zády už bylo 20 letadel připravených ke startu.Rozhodl jsem se Trampa naprosto ignorovat a místo toho sem vydal rozkaz ke startu.Za to se mu jako veliteli ještě dodatečně omlouvám.Stoupáme přímo k f18.Tramp se ptá,jestli máme zničené radary okolo.Hmmmmm,tak to nemáme."Doprdele,to to chcete jen tak cvičně zavřít,nebo co?"ptá se Tramp."Zavřít a obsadit" odpověděl s úsměvem Pbarry.A už je tu letiště.Jdu dolu první.Lioni mají na starosti flaky.Vybírám si dva a za chvíli je po nich.Kolem letadla se míhají tracery.Když sem se otočil a uviděl tu melu tak sem se musel až divit.Celou plochu letiště přeorávaly rakety a bomby.No masakr.Bylo mi líto Duriela,který měl vysoký streak a nějaká zatoulaná 20ka mu rozstřílela olejovou nádrž.Ani nevím jestli se mu podařil ditch.Další to narval přímo do země a o kus dál se někdo točí ve spirále s křídlem v plamenech.O nějaké ty cony a jeepy taky nebyla nouze,ale i přesto bylo letiště do 60s zavřené.Na vteřinu přesně se přihasil ju52.Jenže ho řídil nováček a skoro všechny paragány pozabíjel při nízkém letu.V rádiu je plno nepříliš slušných hlášek,ale když už to vypadá,že akce skončí neúspěchem přiletěla další ju52 o které jsem vůbec nevěděl.Nakonec jsme teda f18 zavřeli a obsadili.Všichni byli spokojeni a hned se ptali na další nálet.
TARGET f11 - OTHER BIG FIELD.Letadla opět stojí za mnou na dráze,ale ještě se čeká na nějaké opozdilce.Dokonce mám dojem,že těch letadel je ještě víc než při prvním náletu.Hodně se jich ptá na spoustu věcí a nemám čas ani na vše odpovědět.Naštěstí bhunee trpělivě každou chvíli opakoval odkud a kam se leti.Pak se kdosi zeptal jestli má vzít ju52.Odpovídám,že ano.Chci napsat "roll ju" ale to JU sem nějak zapoměl či co,takže se v radiu objevilo pouze "roll".Zjistil sem to až když kolem mě začala zrychlovat letadla.Vypadalo to asi podivně,protože sem 5s předtím ohlásil,že start bude za minutu.No hrůza.Leader letí poslední,což má za následek kritický chaos.Nicméně Tramp mezitím zničil okolní radary,takže zabrat f11 byl menší problém než f18.Proto jsme k tomu přidali i f19.Až další útok na redy mezitím obsazené f18 skončil neúspěchem.Ale obrana byla opravdu tvrdá a jeepy se ani nedaly spočítat.Ackoliv je asi pro každého jednoduší létat a poslouchat někoho kdo velí,tak letět v čele 20ti letadel která navíc pilotují jedni z nejlepších stojí i za ty nervy a ostudu.Přeju každému,aby si to alespoň jednou vyzkoušel.

Manike, 1st Czech Lions

- Operace ALIEN - proniknutí pilota do cizí letky. -
Plánovaná doba trvání - 14.7.2003 - 31.8.2003
Vyzvědač: Fučida aka. Emrich

Den 1. - 14.7.2003
Dnes oficiálně zahajuji akci. Jedná se o napsání žádosti o přijetí veliteli VCAF Phoenixovi (phoecz). Zároveň si musím vytvořit svou novou identitu, která nebude nápadná. Musím být průměrný jak jen to jde. Takže vzniká nový e-mail - imrichkrivan@seznam.cz . Jak můžete vidět, tak jsem změnil i svého mail hostitele atlas.cz, jen abych zůstal v absolutnim utajení. Nicméně tady se zrodila jedna z největších chyb mého projektu. Pod prvním kontaktním mailem jsem se podepsal jako Karel Vysoký ale v normální přihlášce jako Jan Statný. Popravdě řečeno nevím, co bych řekl Phoenixovi, kdyby se mě na to zeptal. Takže takhle vznikl Budějovičák z Krumlovské ulice. Aby nemohlo dojít k mému odhalení jsem navíc uvedl, že port na mikrofon na zvukové kartě mám rozbitý, a proto bohužel nemůžu používat Roger Wilco - hrozila by totiž možnost odhalení lidmy, se kterými jsem se už někdy přes RW bavil.

Den 2. - 16.7.2003
Phoenix mi odpověděl. V mém mailu bylo plno sebekritiky a takových hloupostí - ale Phoe mě podpořil a ujistil, že když budu chtít, tak všecho půjde dobře. Taky se namátkou zeptal na kvalitu internetového spojení. Mail mě překvapil jedinou věcí. hned mi nabídl přijetí do letky a to bych po jednom dopisu nečekal ani v těch nejrůžovějších snech :-) . A tahle věta mě také překvapila: Takže stačí kontaktovat mně nebo někoho z VCAFu a mi tě přijmeme do letky, pak můžeme začít s trénováním. Ne s bojem, ne se sestřelováním, ale s trénováním. Je to jedna ze stěžejních činností letky. Společné tréningy, kdy se všichni sejdou a aktivně se zdokonalují.

Den 3 - 17.7.2003
Je pozdní odpoledne. Zvoní mobil.neznámý hlas? Nene, někoho mi připomíná. "Ahoj Imrichu, tady Phoenix, budeš dneska večer v aréně?" "Jééé, ahoj Phoe - zdravím roudnického kamaráda" ajajaj chybička.nějak jsem to zamluvil a řekl mu, že dnes nemůžu. Při tom jsem se snažil měnit hlas :-) . Vyšlo to, můžu do arény kdykoliv přijít a nechat se přijmout.

Den 4 - 23.7.2003
Můj velký den. Konečně jsou dopoledne v aréně najednou alespoň dva piloti VCAF. Mintau a Voodoo. Vcházím do arény a ještě jednou kontroluji, jestli jsem přihlášen jako emrich a ne jako fucida - jistota je jistota. Ptám se, jestli je tady někdo z VCAF. Říkám, že jsem nový pilot VCAF a že mi Phoe řekl, ať kontaktuju někoho z letky. Oba piloti byli zpočátku nedůvěřiví a ptali se, kdy jsem s Phoenixem mluvil. Neměl jsem důvod lhát. Od Voodooa přišla pozvánka a já jí přijal. Teď jsem musel začít dýchat ne jako relativně zkušený fucida, ale jako naprostý newbie emrich. Na všechno jsem se pořád ptal, i oni dva se ptali. Vymyslel jsem si, že hraju simulátory už dost dlouho.od Retaliatoru, přes F15 až po WWII Fighters a Il-2.vlastně jsem ani nelhal :-) . Nevěděl jsem co to znamená otr, neznal jsem ovládání letadla, ptal jsem se v čem je to či ono letadlo dobré. Říkal jsem, že mám rád Zero a Fw 190 - Zero je klasická volba nováčka, ale 190ku jsem si tak nějak instinktivně vzal, tak jsem jí musel uvést taky. Chlubil jsem se, jak jsem jednou v offline sejmul tři letadla v jednom letu. Konečně to přišlo: 1. let. Voodoo, který velel mi vysvětlil, jak používat mapu a řekl mi, ať si vezmu N1K2-J, tohle letadlo mimochodem vůbec nemusím :-) . Ale musel jsem dělat, že ho neznám. Nevěděl jsem, jestli mám letět ve formaci, nebo raději dělat psí kusy a předvádět neschopnost v ní letět. Pak přišla hláška - Mustang. Mistrně uhýbám a při tom si vrazim facku - tohle jako newbiek nesmím.musím se nechat sestřelit. Ten okamžik nastal další let: všude létají hlášky, že na mě útočí Lightning. Já tentokrát v Zeru lehce zatáčím, zatínám zuby a zavírám oči. BUM! Mám to za sebou, snáším se dolů na padáku. Nastává několik víceméně chaotických akcí, kdy nejsme schopni letět společně. Když mě nikdo nevidí, tak si v Zeru občas hodím menší boj.druhá strana má velkou početní převahu, tak ani není moc problém se nechávat na Zeru sestřelovat. Trošku jsem rozvířil vodu konverzací s Mintauem na téma "střílet po černě kouřících ano či ne?". Taky jsem se zapovídal s kamarádem Maníkem.rozhovor typu: "Ahoj, ty jsi taky Čech, viď? Jsi v nějaké letce? Jsou 1CL dobří? Bylo hezké, jak mě podoroval a radil mi i přesto, že jsem byl v podstatě jeho nepřítel. Za chvilku jsem navrhl návštěvu tréningové arény. Voodoo zatím odešel a my jsme tam s Mintauem sami. Dostává tvrdé školení, ale už teď je mi jasné, že právě on bude mým spojencem, jediným dalším člověkem, který ví o operaci ALIEN..a pak přišel Imfan. Přišel značně sebevědomě, ještě aby ne. Mladý pilot Mintau a úplný nováček Emrich. Dělám ze sebe perfektního nováčka.ptám se, co si proti němu mám vzít a celkem nenápadně se ptám, co má on. Mintau mi přes soukromý kanál pořád říká že dostaneme strašně naprdel, že on s tím výborně kroutí :-) . No.nebudu to okecávat: po té, co Imfan už popáté za sebou visel na padáku se mu konečně podařilo mě sestřelit. Já byl tak strašně nevinej. Na jeho poznámky typu, když máš víc energie, tak máš obrovskou výhodu jsem odpovídal: "Co je energie".Prostě z mé strany neuvěřitelná komedie. Pak do arény přišel ještě někdo cizí a spojil se s Imfanem. Já šel s Mintauem a drželi jsme se na nováčky výborně - jedno vítězství, jedna prohra. Tak skončil můj první den. Udělal jsem dojem na Imfana i na mintaua, ale pořád jsem si musel dávat setsakramentský pozor, abych se neprozradil. Tenhle den jsem založil i novou ICQ adresu.no a hlavně: získal jsem Mintaua za spojence - po těhle bojích jsem mu všechno řekl.

Poznámka od Mintaura: Vstup nového pilota do letky, ve které působím, mě vždy nesmírně potěší a považuji to za znásobení motivace WarBirds létat. Když, dne 23. července, jsem spolu s Voodooem potkal v aréně jistého Emricha s tím, že by chtěl do naší letky a že už je domluvený se Squadron Leaderem Phoenixem, přijal jsem to s radostí a s chutí začal zjišťovat kdo je to zač a jaký to pilot vůbec je. Po chvíli létání v hlavní aréně jsme se přesunuli do arény tréninkové a začali bojovat. To, že mě Emrich sundával jak na běžícím páse mě bylo divné. Tvrdil, že nemá žádnou mušku. Přikládal jsem to nakonec mnohaleté zkušenosti s leteckými simulátory. Po nějaké chvíli mi přes soukromý kanál sdělil, že mi musí něco tajného na ICQ říct a já začal samozřejmě napjatě přemýslet, o co půjde. To, že jsme si, alespoň dle mého názoru, rozuměli a měli i nemalý úspěch jsem považoval za obrovské pozitivum a tešil se na budoucí lety s novým spolubojovíkem. Disco střídalo Disco a my se přesunuli na ICQ. Došlo tedy na to 'tajemství'. Nebudu se tu rozepisovat o podrobnostech, ale jakmile mi napsal jak se věci mají, byl jsem v šoku. Na jednu stranu jsem byl zklamaný, na druhou zvědavý s mnoha otázkami na jazyku. Dozvěděl jsem se o projektu, který Emrich, uhm, totiž Fučida, začal a byl jsem žádán, abych to udržel v tajnosti. To mi nedělá problém, ale začal jsem mít obavy, jak na to zareaguje při zveřejnění letka, protože jsem je začal brát za opravdové přátele a nevím co bych dělal, kdyby mě to měli za zlé. Chci tímto prohlášením říci, a to nejenom členům letky, že "spoluprací" na této operaci jsem nikoho nechtěl nijak poškodit a moje první dojmy, z "Emrichova poslání", byli o to těžší než-li ty vaše. Koneckonců, účelem celého projektu nebylo nic špatného, ba naopak!

Den 5 - 24.7.2003
Přicházím do arény.složení standardní - Mintau, Voodoo a za chvilku i Imfan. Dnešní den byl ve znamení JABO útoků, tedy věci, na kterou jsem zvyklý už z 1CL, ale tady jsem se musel vymlouvat na cvičení z offline. Dvě akce s D3A byly skvělé, neúčinné (hlavně ta 1.) ale bylo to opravdu létání pro radost. Nicméně musím kriticky poznamenat, že samotná organizace útoku je na mnohem nižší úrovni než v 1CL.prostě to není tak složité a tedy ani účinné. Při druhém letu jsem nesouhlasil s použitou taktikou - a snažil jsem se to reprodukovat přes mintaua, protože já jako nováček bych na něco takového neměl moc myslet :-) . Ve třetí a poslední společné jabo akci jsme místo Valů vzali Fw 190ky. A zase jsem naprosto nesouhlasil s provedením útoku, kdy jsme nejdříve doletěli na jedno letiště, které bylo sice zavřené, ale přeci jenom, já bych šel na jistotu a hlídal bych ho. Ale my jsme s poloprázdnými nádržemi letěli přes moře na bezvýznamné letiště F3 (ostrovní mapa). Skončilo to tak, že jsme letiště neměli ani jedno a napadeni obránci letiště padáme po pár vteřinách všichni k zemi. Nedá se říct, že by mě dnes JABO útoky nebo jejich provedení zklamalo, ale bylo to něco jiného než jsem čekal. Nicméně po 4. dni se mi zdá, že je letka asi mnohem úspěšnější při stíhání než při kombinaci bitevního a stíhacího útoku nebo čistě bitevního raidu.

Den 6 - 25.7.2003
Den byl provázen problémy s pop up okny. tedy nemohl jsem se dnes nijak intenzivně zapojit do akce. Ale Mintau mi podal 1. veledůležitou zprávu. Matiimu, mému bývalému kolegovi z 1st Czech Lions se zdám podezřele dobrý. Zdá se mu, že toho umím moc na to, že jsem to létal jen v offline. Je to moje velká chyba! Odteď budu více narážet do země a budu chodit na Head Ony.i když to se mi vyloženě příčí.odteď si budu muset na Matiiho dávat větší pozor. Zná mě celkem dobře.a kdybych byl odhalen, tak operace ALIEN skončí. Na večer jsem ještě létal jako Fucida a pocítil jsem, že spolupráce a organizace při jabo útocích je u nás opravdu lepší. Zatím bohužel nemám možnost srovnat spolupráci při čistém stíhání.ale na to je času dost :-) .

Den 7 - 30.7.2003 můj první oficiální tréning VCAF
Tak o co tedy jde? No.hlavně to pro mě bylo obrovským zklamáním. Čekal jsem nějaké nacvičování různých způsobů útoků, lety ve formacích, ale byl to je obyčejní low furball. Přišel tam i jeden nováček a Phoenix, který samozřejmě netušil kdo jsem ho poslal proti mně. Jak souboj Zero na Zero dopadl asi tušíte. Pak jsme to měli zkusit ještě jednou. Phoe a Mintau nás měli sledovat a vytýkat nám chyby, ale velitel squadrony Phoenix se nějak neudržel a zaútočil na mně (díky bohu, že se netrefil pořádně).následovala první vlna podezření, když oba dva padali ve svých hořících rakvích k zemi. Měl jsem pořád ještě spoustu munice, ale nechtěl jsem budit podezření, tak jsem pod záminkou nedostatku střeliva s lehce poškozeným zerem sednul na břicho - aby to vypadalo, že jsem urval kola :-) . Za pár minut se jakákoliv organizace rozplynula a všechno se strhlo do boje, kdy se všichni nováčka Emricha který si zatím "poprvé" vyzkoušel Spitfire V poslat v plamenech k zemi. Bylo mi jasné, že dřív nebo později to musí přijít.asi po 30ti minutách a streaku 14 mi Phoe napsal: "Kdo jsi, nejsi nováček!" .polil mě studený pot. Vypadlo ze mě, že hraju Forgotten Battles.což je vlastně pravda. Pak přišel do tréningové arény někdo další.vzlítnul, začal bojovat, dal pár sestřelů a já ho sejmul. Asi se naštval a šel prakticky jen po mně. Takovej boj, kdy jdu sám proti několika lidem na jednou mě zrovna moc nebavil. Pk od nově příchozího mě vyvedlo z míry. Ale konečná míra vzteku přišla až ve chvíli, kdy se za mně pověsil jak Phoenix, tak ten nově příchozí.ve Spitfiru IX proti La-7 a Ki-84 jsem neměl šanci a po několika desítkách vteřin zuřivého manévrování a zoufalého prošení Mintaua o pomoc (ale ten nebyl zrovna na blízku) se jim podařilo můj stroj "konečně" zmrzačit. V tu chvíli jsem si řekl, tohle není tréning.a ani fér furball. Řekl jsem Mintauovi, ať zkusí Phoeho překecat na něco organizovanějšího. Podařilo se. Několik JABO útoků. Na konci dne se mně s Mintauem podařil husarský kousek. Sami jsme zavřeli střední letiště na dva lety. Je pravda, že ho nikdo nebránil, ale flaky byly zatraceně přesné. První let jsem vzal 109G-14 s 50kg bombami na flaky, druhý let už Li-2. Popravdě řečeno to Mintau zavřel na dva bojové lety skoro sám - v tomhle mladíkovi něco bude! Ještě před pár dny netrefil ani hangár a teď už zvládá HVARy R4M.prostě všechno. Jestli půjde takhle rychle nahoru i jako stíhač, tak v něm mají VCAF budoucí super eso. I kdyby tenhle tréning měl ve zdokonalení se pomoci jen jemu, tak měl smysl.a tak jsem z něj ve čtvrtek ráno odcházel.

Nakonec jsem neměl dostatek času elánu nebo nálady tuto operaci plnohodnotně dokončit. Ale přinesl jsem si z ní spoustu poznatků a zajímavých zjištění o životě mimo Lions. Už mnoha začínajícím pilotům jsem popisoval rozdíly mezi Lions a VCAF, ale nikdy jsem nemohl posuzovat tak objektivně jako teď. Vím, není to optimální, ale přeci jenom.

Částečně se mi předčasně ukončený projekt dokončit přeci jen podařilo. Navázal jsem spoustu kontaktů nejen přes WB (na ty nebyl kvůli FB už prakticky žádný čas), ale třeba i přes ICQ, mohl jsem tedy zjistit alespoň částečně, jaké to jsou vlastně osobnosti, jak reagují na určité podněty.atd. Nejdříve bych ale chtěl do detailu rozebrat samotnou letku VCAF.

Tak tedy: jde o letku výhradně českou (nemají slovenské členy, ale nikde není psáno, že k nim nemohou). Je zde celkem 14 pilotů (Emricha samozřejmě nepočítám). 13 kluků/chlapů a jedna (teď nevím jak jí nazvat, jestli dívkou nebo ženou J - u žen se nemá říkat věk, ale je starší než já a mladší než Clone, tak si nějak udělejte obrázek). Letka je rozdělena do čtyř Schwarmů.ehm, co to melu, už jsem z těch FB nějak zblblej - letka je rozdělena do čtyř "Flightů" První má čtyři členy, druhý tři a třetí, černý, jen Imfana. Dalších 5 pilotů je na dovolené, to znamená, že v tuto určitou dobu létají jen málo. Poslední pilot je v recruits, tedy ve školní letce. VCAF jsou zatím velice mladou letkou, ale co do příchodů pilotů je o ně v poslední době největší zájem. Snažím se přijít na to proč. První, co pilot nováček uvidí je WEB.
Webové stránky Pipes from G procházejí rekonstrukcí, Phoenixové ty své taktéž nemají plně funkční. Stránky Lions, ač jsou nejpřehlednější a nejfunkčnější, tak se na nich stále ještě pracuje a do finální verze jim pořád pár týdnů zbývá. Web Bohemiků mi přijde až moc temný.takový až moc ďábelský. Já být mladým pilotem a vidět úhledné stránky VCAF, tak brousím nejdříve tam.
Další věcí, co čeká každého virtuálního nováčka je kontakt s velitelem té či oné letky. Tady můžu mluvit jen za Lions, kam jsem přišel před zhruba dvěma lety a o VCAF. Trampovo e-mail si už moc dobře nepamatuju, ale asi nebyl tak moc vřelej a nabízející pomoc jako ten od Phoenixe. Možná se choval až moc jako k dítěti, ale to nevadí, působilo to na mě moc mile. On se choval tak vážně.když ho pak vidíte na srazu virtuálních pilotů v jednom kuse s rozesmátým výrazem.
A co přijetí do samotného kolektivu? Bylo to zvláštní.jako bych jim hned přišel takovej přidrzlej nebo co. Ale chovali se ke mně moc hezky. Všechno mi polopaticky vysvětlovali.a já pořád děkoval za pomoc.a oni samá np. J Zažil jsem si to samé, co před mnoha měsíci ještě v české aréně, když mě učili létat Jozo, Pbarry, Bukin. a mnoho a mnoho dalších.

A co disciplína, rozkazy? Tak tady je to slabší. Možná největší slabina VCAF. Kdo chce vojnu a být pod nějakým přísnějším velením, tak se mu to ve VCAF bude zdát asi až moc volné. Nedá se říct, že by se porušovaly rozkazy nebo tak.nedá se to dobře popsat. Když v Lions zmršíte nějakou věc, tak na vás velitel sešle palbu kritiky, když totéž uděláte ve VCAF, tak se nic nestane. Nejlépe to asi řekne heslo Virtuálů: Létáme pro radost. Neberou to tak vážně. Pro někoho je to výhoda, ale já si rád otevřu hubu na někoho, kdo nesplnil svůj úkol - často se z toho poučí a příště se pokusí být lepší. Myslím, že by potřebovali víc řezat, ale to je čistě subjektivní názor ohněm a větrem ošlehaného pilota Lions. Pokud jde o samotné velitele při akcích, tak ti jsou schopní. Ale přesto více věřím velitelům Lions. Působí na mě tak, že si nějak víc váží života druhých pilotů. Ve VCAF se nestalo, že by mi někdo vynadal, že jsem umřel úplně zbytečně. V Lionech mě párkrát hubovali. Pokud jde o počty pilotů v akcích letky, tak je to stejně jako u Lions velice různé, jen s tím rozdílem, že tady je limit (vyzvídání jako Fučida) kolem 10, zatímco Lionů se v nejlepších časech sešlo snad 2x tolik.
Pokud jde o samotné akce, tak i tady je vidět, že VCAF je mladší letkou. Spousta věcí, která je u Lions braná jako samozřejmost se tady nebere vůbec. Provedení úderu tedy nebývá tak silné a účinné. Spolupráce není na tak vysoké úrovni. Ale posledních několik řádek je šíleně subjektivních.třeba by nováček mnohem více ocenil větší volnost. Moc útočných misí jsem neodlítal, to je pravda, ale prakticky pokaždé by velení v mém podání vypadalo jinak. Ale to je také subjektivní. Když velím, tak se snažím napodobovat své vzory z naší letky. Největší šok pro mě byl ten, když VCAF z mého pohledu akci úplně pohnojili, ale ono jim to z pro mě naprosto nepochopitelného důvodu, vyšlo. Nevím - náhoda (několikrát po sobě?!) nebo prostě jen jinej styl?

Závěrečné RESUMÉ: VCAF se nemůžou rovnat Lions, ale stejně tak se ani Lions nemohou rovnat VCAF. Vlastně největším zjištěním bylo to, jak rozdílný život, jak rozdílná atmosféra panuje v každé z českých letek. S touto neutrální a nicneříkající větou bych rád zakončil povídání o samotné letce. Každý mladý pilot nechť si vybere podle svého gusta, ať si vybere podle sympatií ke jménům členů, nebo třeba jen podle vzhledu webu. Jsem si ale 100% jistý, že v obou dvou letkách může být virtuální pilot šťastný a v každé z nich může zažít spousty úžasných zážitků.

Na závěr snad ještě malý rozbor pilotů, to jak na mě zapůsobili.

Phoecz: Velitel a takovej Taťka Šmoula celé letky. Kluci si ho váží a to je hlavní. Bohužel jsem neměl moc možností letět skutečně "pod ním". I když údajně někdy křičí při neúspěchu akce, tak je to zřejmě pořád ten usměvavej Phoecz, kterého všichni známe :-). Phoe: Head On je na nic. NA NIC! J A Emricha s ním nedostaneš :-).
Angael: Tak tohle je asi poslední člověk, který mě dokázal ve WB pořádně vyškolit, když si jeho Typhoon několikrát podal mojí Fw 190. V letce jsem ho ale nepotkal. Sympatickej človíček :-) .
Dandys: Myslím, že jsem s ním párkrát letěl ve dvojici, ale ne ve VCAF, ale v Lions. Ten chlapík měl a možná pořád má spoustu elánu zlepšovat se, miluje létání ve skupině a spolupráci ve dvojici. Jestli se spojí s podobně "postiženým" jedincem, tak se WarBirds mohou těšit na další dvojici jako je Alve a Katoo.

MinTau: Má hlas jako můj bývalej spolužák.k nerozeznání. Poslouchá na slovo - bez odmlouvání. Snaží se napravovat své chyby a má dostatek elánu na to stát se excelentním stíhačem. Člověk na něj nemusí zvedat hlas, když chce, aby něco na svém stylu poupravil nebo tak nějak. Řídí se Hartmannovými pravidly - sestřel + ztráta kamaráda = prohra. Když mám v zádech Mintaura (mluvím teď hlavně o létání FB), tak se cítím v bezpečí.
Czvodo aka. Voodoo: Pořádně nevím, co bych o něm napsal. Moc hezky se mě ujal v můj první den. Dokonce se párkrát potkal i s Fučidou ve staré české aréně. Patří mezi veterány letky a je i schopným velitelem. Pokud vím, tak má rád útočné jabo akce. Jeho stíhací um jsem neměl možnost poznat, na to Alien skončil moc brzy a nepotkali jsme se ani v TA.
Matii: ex-lion. On byl jeden z hlavních důvodů pro vznik operace Alien. Proč přešel z Lions do VCAF? Pochopil jsem to tak, že v Lions to na něj bylo až moc tvrdé. Pamatuju si na odpoledne po škole, kdy jsme se občas setkávali a vzájemně si pomáhali v sestřelování naivních conů. Ve VCAF mi přišel jako by Emricha pořád z něčeho podezříval. Aby taky ne :-) . Moc jsem chtěl, aby zůstal v Lions, ale odešel a my musíme jeho rozhodnutí respekrtovat. Snad po tomto článku pár lidí chápe proč.
ExtraG: tohohle chlapíka jsem vlastně trošičku více poznal až v několika posledních dnech. Překvapil mě jeho styl, kdy na jedné straně dělá spousty chyb, ale na straně druhé občas (a ne zrovna málokdy) předvede geniální manévr. Mísí se v něm několikaměsíční zkušenosti s určitou náchylností dělat začátečnické chyby. Kdyby se na něj ale více dohlídlo, aby opravdu nikdy nezatáčel a byl trochu víc upozorňován na chyby, tak by se stal postrachem FB. Ve WB jsem se s ním moc často nepotkával, ale po dnešku věřím, že dokáže setřást snad kohokoliv. Má neuvěřitelně přizpůsobivou taktiku. Řeknete mu, ať udělá něco jiného a on to z fleku předělá. . Víte, maminko, on ten váš chlapec píše krásné práce, ale kolik on v nich nadělá hrubek!
Sigons: Mám pár mlhavých vzpomínek na jeho Bf 109 ještě z "české". Pak jakoby se po něm zem slehla.
Olmy: Jako pilotka je zatím nováčkem, ale je to svým způsobem tak neuvěřitelně geniálně originální holka.hraje všechno možné. Od Flashpointu, přes Ultimu po WarBirds.
Zbytek.neznám, neměl jsem možnost je potkat nebo se s nimi utkat.

Aaaah.málem bych zapomněl na stíhače letky číslo 1. Dlouhá hříva vlasů, pohled stíhače. To je Imfan. Bezesporu nejúspěšnější stíhač letky. Zároveň celkem schopný velitel (i když můj styl je úplně jiný :-)). Osud nás mnohokrát svedl dohromady jako protivníky. Tenhle člověk, ten už s tím fakt kroutit umí.

Takže tímto považuji operaci Alien za uzavřenou. Omlouvám se všem, kterým bych nějak uškodil nebo urazil. Občas mi ruce píšou a hlava nemyslí, občas řeknu něco jinak, než to vlastně myslím. Ale vždyť mě znáte.

S! VCAF!, za báječné zážitky Vám děkuje Emrich/VCAF