(duben&květen 2003)

15.5.2003

Předmluva a omluva k desátému číslu: Ne vždy všechno v životě vychází tak, jak si naplánujeme. Koncem ledna jsem si řekl, že tyto noviny budu dělat jednou měsíčně. Ne, nebylo to nestravitelné sousto, leč o několik měsíců později nastaly problémy. Ne s přispíváním ostatních kolegů (to se mimochodem velmi zlepšilo), ale nastal problém s mojim přístupem k internetu, který je v době, kdy píšu tyto řádky stále ještě bohužel nedořešen. Ale o to více času jsem tedy měl na přípravu tohoto jubilejního desátého čísla. Tedy my slavíme desítku, LEVEL stovku a ABC dokonce tisíc čísel. Doufám, že se vám naše jubileum bude líbit. Číslo je pojaté úplně jinak než ostatní, ale jedenáctka bude zase samozřejmě klasická. Takže vzhůru dolů!!! 

" - Lion Times, jak to slavně začalo a neslavně skončilo... A jak to znova začalo. - "

 Byl začátek února léta páně 2002. Má veškerá internetová pozornost se upírá k WarBirds. Mým druhým domovem je aréna, mými druhými příbuznými kamarádi z letky. Zabrousil jsem na naše stránky. To vám bylo novinek: Rozdělení do letek, hodnosti, povyšování, degradace, ale co hlavně: LION TIMES. Tramp přišel s úplně novým nápadem, který před námi tajil. O to větší pak bylo naše překvapení. V němém úžasu sedím před blikajícím monitorem a čtu si všechny možné rozhovory a zážitky z letů, popisy akcí i různé pohledy do historie. V té době jsem si říkal: "Trampe, klobouk dolů.". Bylo to tak úžasné, tak fantastické. To co jsem před pár dny zažil v aréně vidím teď před sebou. Znovu se mi oživují vzpomínky na báječné lety. Mnohem blíž se seznamuji se "spolupiloty" díky rozhovorům. Pak přišlo další číslo, další vlna nových nápadů. Ale možná toho bylo moc. Tramp měl asi vizi, že na novinách budeme pracovat všichni, ale my jsme byli, řekl bych, uneseni jeho prací a nějak se nám zdálo, že to snad sám zvládne nejlépe. Čísla byla stále obsáhlejší a kvalitnější. Bohužel nadešel nevyhnutelný okamžik. Až na několik málo výjimek Trampovi nikdo pomocnou ruku nepodal a ten se rozhodl, že s tím skončí - a já se mu vlastně ani nedivím. Jenže nikdo nám neřekl, že čtvrté číslo bylo zároveň to úplně poslední a my ještě nějakou dobu slepě čekali na vysněnou "pětku". Tak takhle to začalo a vlastně by to takhle asi i skončilo, kdyby nebylo jednoho velkého zvratu v mé nejen pilotní, ale i osobní kariéře

Asi měsíc po posledním čísle se má online kariéra začala hroutit. Věčné problémy ve škole, problémy s hardwarem, problémy i se samotným Fučidou. Prostě jsem úplně přestal létat. Vůbec naposledy, kdy jsem navštívil naše stránky bylo právě ve chvíli, kdy jsem zkoušel najít ono (ne)šťastné páté číslo. Když ho nenacházím, tak ještě sepisuji nějaké články o Zeru a Wildcatu a posílám je Trampovi. A pak nastala doba temna.

.ale i ta jednou musela skončit. Psal se říjen léta páně 2002 a já znovu začal létat - vybaven novým joystickem a především novým elánem. Nechtěl jsem se vrátit jen tak s omluvou na ústech, ale chtěl jsem mít comeback ve velkém stylu. První, co mě napadlo, bylo udělat nějakou internetovou prezentaci naší letky v Angličtině, ale vznikly z toho prakticky úplně nové stránky v Češtině - tedy staré stránky v novějším kabátě. A právě když jsem do nového designu zasazoval osamocená čtyři čísla LT, tak mě napadlo, že vlastně nic nebrání tomu, abych naše noviny vytáhl z kobky zapomnění a přivedl je znovu mezi nás. Ač jsem byl se svým "pátým" dílem veskrze spokojen, s velkými obavami jsem očekával reakce ostatních. Ale ty byly prakticky bez výjimky kladné. A to znamenalo obrození. Teď něco málo k mému vztahu ke každému z "nových" čísel:

5) Musím se trochu pousmát, když vidím, že je zhruba třetinové oproti číslu osm. S designem jsem si hlavu nedělal. Na obrázky, šťávu toho všeho, jsem moc nemyslel. Vůbec celé to bylo takové provizorní a jen pokusné. Housem byl jediný, kdo o tomto mém počinu věděl - dělal jsem s ním svůj první rozhovor. Velikost stránky byla: asi 29 kb.

6) Bylo to poprvé, kdy jsem jeho vydání absolutně nestíhal. Zase jsem celkem kašlal na obrázky, což jsem se v závěru snažil napravit článkem Top Gun doplněným kýženými snímky. Ale pořád je to vlastně jen rozšířená pětka, která je plná chyb jak technického, tak pravopisného rázu. Ale musím říci, že jsem byl na toto dítko hrdý. Byl jsem rád, že dokážu stabilně a v té době vlastně sám vydávat tento plátek. Ale přece jen tu byla významná novinka. Bukin se nabídl a posléze i udělal *.pdf verzi pro Acrobat Reader. Byl to kus odvedené práce.

7) Mé nejoblíbenější číslo. Z mého pohledu revoluční. V něm jsem si nasadil laťku vysoko díky rozhovoru s Elenou. Stále se mi ale nedařilo přimět i ostatní k pomoci. Bylo to báječné období i v aréně. Ač jsem ještě pořád nemohl myslet na nějaké slušné skóre, streaky.atd. tak jsem si skvěle rozumněl s Pepém, se kteým právě tady byl rozhovor. Prostě číslo sedm považuji spolu s osmičkou za jakýsi vrchol a čekám na nové nápady jak od sebe, tak od vás.

8) Dosud největší číslo. Předtím, než jsem ho udělal jsem vážně uvažoval o konci těchto novin. Ale pak prakticky ve stejný den přišly dva příspěvky. Tím se něco zlomilo a já dostal obrovskou chuť pokračovat. Maník i Pbarry sepsali výborné příspěvky. Mně tak ulehčili, ostatním čtenářům nabídli jiný způsob psaní a oklikou vlastně i zajistili další chod novin. Tady dosáhla velikost textu svého prozatímního vrcholu - něco přes 60 kb.

9) Rozsahem sice menší a ve spěchu dělané číslo, ale poprvé se mi podařilo zarovnat text na obě strany a vypadalo to opravdu dobře. Byl jsem s tím navýsost spokojen. Pořád to byl původní Trampův design, ale teď byl tak nějak dotažený k dokonalosti (dost sebevědomé, že? J). Všechno podtrhla PDF verze, která se Bukinovi skutečně vydařila a je vidět, že se neustále mílovými zlepšuje.

10) A jsme u desítky, číslo jiné než ostatní, ale nebojte se, tradice bude pokračovat s dvěma jedničkami J.

A série rozhovorů pokračuje. Dalším na řadě je velitel malinké squadrony, která je ale přesto něčím vyjímečná a to tím, že se většina členů zná osobně. Jsou to zajímaví týpci holdující plzeňské desítce - Gambáči, ale nejenom tomu. Nuže posuďte sami z rozhovoru s bývalým členem 1st Czech Lions, s pilotem Fuzem, současným velitelem letky Pipes From G...

1) Proč jsi nevešel do nějaké již existující squadrony, proč jsi začínal od nuly?

Já rád začínám od nuly a začínal jsem dvakrát od "nuly". Poprvé při vzniku squadrony 1st Czech Lions a podruhé při vzniku =pipes from G= což jsou jak jistě všichni uznají v ruské aréně dvě velice dobře známé letky. Odpovím spíše na otázku: proč jsem odešel od Lajons a pak si založil svoji vlastní squadronu: odešel jsem po hrozně dlouhém trápení s připojením k Internetu od UPC, kdy průměrný ping se pohyboval od 200 do 2000 ms a za večer jsem i 20x vyletěl z arény. To jistě uznáš že letět jako stíhač (pane Spoku Warp faktor D3 na D20) nebo bomber, který těsně u cíle po dlouhém stoupání si odskočí z arény aby si mohl znova nastoupat a nemluvě o JU 52 které nikdy nedoletí do cíle, že to prostě nemá cenu. Nechtěl jsem kazit zábavu v letce, která na mne spoléhala, ale protože jsem chtěl lítat tak jsem ji udělal novej nik nervak a založil squadronu.
Do existujících SQ jsem nešel z výše uvedených důvodů a hlavně do zahraniční letky nemůžu z jazykových důvodů. Anglicky si umím říct o pivo a o chleba ale to je vše J. Novou SQ jsme zakládali s Palomem a Mrtvicem společně v hospodě za účelem polítat a zabavit se bez honičky za bodama a strejkama.

2) Jak jsi se zpočátku koukal na squadronu 1.st Czech Lions a změnil se tvůj pohled na ní? (myslím v současnosti - a nelez nám pls do prdelky, kritika je u čtenářů oblíbenější :-).

Jak se asi můžeš koukat na squadronu, u které vlastně stojíš od začátku? Neříkám že jsem ji založil, ať si to nikdo takhle nevykládá ale byl jsem u zrodu a ta letka byla pro mne vším. Naučil jsem se v ní létat ve dvojicích, bombardovat, střílet rakety, táhnout CONa na ocasu aby ho mohli ti šikovnější sundat, používat a "odladit" v letce program RogerWilco, obsazovat letiště...

A jak se koukám na letku dneska? Myslím si že Lajoni jsou velice kvalitní letka o čem svědčí i popřední místo v bodovém zisku na ruském FH. Když jsme na opačných stranách tak jsem ze společných setkání dost rozladěn, jelikož většinou se dostávám na zem v lepším případě na padáku J.

 
Jednu výtku bych přece jenom měl.Proti některým z vás máme nalétáno desetinu hodin a to znamená i podstatně méně zkušenosí a tak při společných akcích s náma mějte prosím trpělivost.Chování Trampa na společném kanále vůči členům mé letky si myslím je dost nekorektní. Poznámky typu: "držte se něčí sukně" nebo "když nemáte bomby tak jste tady na h..." si myslím že nepřispívají k zvýšení autority velitele letky . Mě vychovával Palomo (za co mu patří můj nekonečný dík) a nepustil mne k mému původnímu niku, dokud jsem se nenaučil chovat. A pomáhá i taková drobnost jako je nahrávání každého letu a pak když si to člověk v klidu pustí, zjistí že vypadá směšně a že ten druhý se na něm docela baví.Vždyť za devadesát procent čítů v aréně může kvalita spojení jednotlivých hráčů a nedokonalost arény a proto je zbytečné se rozčilovat.

3) Jak je to vlastně s názvem vaší squadrony, jak vznikl, kdo ho vymyslel.

To jsme takhle čirou náhodou seděli jednou v hospodě a přemýšleli nad názvem letky, přišlo na delírko, zjevil se nám sám svatý Gambrinus. kecám J. Z důvodu pohodlnosti v SMS styku jsme si zkrátili název naší oblíbené hospody Pivnice Bunkr na jednopísmenový název G jako géčko podle Gambrinusu který tam točí skutečně nejlépe na celém světě. A protože "rychlé pípy" zprofanovala nějaká jiná skupinka na čele s nějakým Dušínem a protože se u nás používá rčení když někdo něco podělá "ty jedna trubko nešťastná" tak jsme se rozhodli že se budeme jmenovat Trubky z géčka. Překlad do angličtiny jsme snad zvládli dost dobře . Myslím si že je to kolektivní nápad a neexistuje nikdo kdo by se mohl chlubit tím že to vymyslel.

4) Měnil jsi se ty jako velitel? Považuješ se vůbec za velitele? Chceš se dále měnit.

Každý člověk se časem a zkušenostmi mnění a já nejsem výjimkou. Jestli se považuji za velitele? Kromě Mrtvice máme všichni něco společného s armádou nebo jsme měli a tak funkce velitele je u nás hodně parodovaná a řekl bych spíše symbolická. Nikoho nepovyšuji, nikoho netrestám (občas Stoupu, je nejmenší a bydlí daleko a nemůže mi tudíž nabančit J)

5) Je ve vaší letce nějaká věc, se kterou máte soustavné problémy a která se vám nedaří vyřešit?

Jistě je a docela podstatná. Nemůžeme se domluvit na tom, jestli přestěhujeme do jednoho bytu naše manželky, maminky a přítelkyně a ve druhém si zřídíme bydlení spojeno s hernou a hospodou u Trubek a nebo se jenom natrvalo přestěhujeme do nějaké hospody s připojením k Internetu J.

6) A naopak, byl nějaký problém, který se vyřešit podařilo?

Tak na tohle mám taky zrovna jeden příklad a to: 90% sestřelů členů naši letky je způsobeno tím, že během souboje se musí člověk zvednout a dojít si do lednice pro nové pivo a to bys nevěřil ale tohle neakceptuje nikdo a klidně si tě sestřelí! Vyřešilo se to jednou a provždy zakoupením zvláštních čepic s držákem na dvě plechovky (v případě nutnosti se tam dá ukotvit i lahváč) a brčkem si lahodný mok dávkuješ dle potřeby. Tímto se nám povedlo zvednout čistý operační čas letky asi na 50 minut bez mezipřistání v lednici.

7) Jak jste na tom se spoluprácí s jinými letkami?

Při spolupráci s ostatníma letkami klademe důraz hlavně na individuální a osobní přístup, co můžou potvrdit z různých srazů například Manik, Clone9, Phoe a další na které si momentálně nemůžu vzpomenout, protože po společné akci jsem měl děsné okno. V aréně je to už poněkud horší ale nebráníme se spolupráci.Jen musí se najít jeden člověk který ví co chce, najde si čas a zorganizuje to.

8) Je vaše letka opravdu čistě stíhací, nebo i tak trochu "univerzální"?

Myslím si že naše letka je hodně univerzální, někdy tím překvapíme i sebe kam jsme v té univerzálnosti až došli. Je pravda že nás asi nejčastěji potkáš ve stíhačce, ale nebráníme se ani hezkému oddechovému letu v bombardérech a nebo akci s komandos. Občas si vybereme nějaké letiště, které si pro sebe označíme za hospodu u Trubek a pak neděláme nic jiného, než to že to letiště bráníme, obsazujeme a s maximálním nasazením se o toto letiště staráme aby nepadlo do rukou nepřítele.

9) Nějaká událost, které významně změnila postoj letky? (např. příchod, či odchod nějaké osobnosti)

Každý člověk v naši letce je osobnost a tak si myslím že kdykoliv se potkáme virtuálně a nebo ve skutečnosti tak je to událost která stojí za to.

10) Máte v nějaké letce svůj vzor? Proč?

Já osobně nemám vzor v žádné letce ale chci docílit toho, aby nás za svůj vzor považovaly ostatní letky.

11) Odešel jsi z 1st. Czech Lions, naplňuje tě nová letka uspokojením tak, jako ta "stará"?

Čas. Za všechno může čas. Když jsem lítal u Lajonů tak jsem dokázal lítat i desítky hodin jako Trampovo nebo kohokoliv číslo a měl jsem z toho docela radost a naplňovalo mě to uspokojením (bože to jsou kecy, prostě byl jsem magor a lítal jsem denně šest až deset hodin, někdy i déle a soboty a neděle pokud nebyl výpadek proudu tak klidně i nonstop). Vzpomínám na to docela rád ale dnes je to o čase. Stačí se podívat na moje nalétané hodiny v Rusku a zjistíš že někdy dokážu vynechat i celý TOD. Když se dostanu do arény jednou nebo dvakrát do týdne tak to mi pak více vyhovuje volnější režim naši letky a nemám ani nějakou potřebu a nebo cukání se někam vracet. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky nebo tak nějak. Myslím si že mám super letku a super piloty, neznám lepší číslo jak je Palomo, nebo si zkuste dát H2H se Stoupou J, který to trénoval dlouhé roky v české aréně a za Mrtvice mluví už jeho přezdívka. Uzavřel bych to asi takhle: jsem rád že můžu velet jedné z nejlepších letek ve virtuálním létání a zůstanu v této letce jako velitel nebo klidně i řadovej člen, dokud mě kluci budou chtít.

Letu zdar a až někdo potkáte osaměle stoupající letadlo které vůbec nereaguje na střelbu mějte strpení, jsem v kuchyni a načínám dalšího lahváče . Nazdraví

Díky za rozhovor!

" - Co to znamená, udělat jedno číslo Lion Times - "

Kolik práce asi dá jedno číslo Lion Times? Vy ho máte přečtené za několik málo minut, popřípadě desítek minut. Ale co takové číslo znamená pro mě, myslím, kdybych ho dělal sám. Ale to je vlastně už docela jedno, protože vaše příspěvky se mi tu pěkně hromadí a mojí práce už asi nebude tolik. Ale jak to tedy vlastně začíná? První vzniká nějaké to úvodní slovo. To také koneckonců většinou odstartuje práci. Problém je, že ne vždy se děje něco tak zajímavého, co by stálo za zmínku a pak si zkoušejte vzpomenout na něco, co vás za poslední měsíc pobouřilo nebo naopak potěšilo. Pak se většinou snažím získat nějaký ten rozhovor s členem letky (uvažuji, že je budu dělat i s piloty ostatních českých squadron). To je většinou snadné, protože my na mé otázky odpovídáte velmi rychle. Navíc těch pár otázek pro mě nepředstavuje zase až tak velkou práci jako např. psát nějaké zážitky z letů. Jen je to chce občas trochu pozměnit nebo doplnit. Ptám se na věci, které zajímají mě, ale kdyby byly návrhy ne nějaké speciální otázky, tak proč se na ně nezeptat, že? Jinak všem dotazovaným píšu, že jestli na něco nechtějí odpovídat, tak nemusí, ale až na naprosté výjimky toho nikdo nevyužívá. Dále tu máme každý měsíc jedno WB letadlo, což také nepředstavuje nijak velký problém, hlavně po tom, co pravidelně začínám dostávat Vaše příspěvky. V této rubrice jsem si většinou vystačil se svými znalostmi, ale samozřejmě mám u rukou vždy několik odborných knih, ze kterých se snažím vycházet. To, co je pro mě prací nejtěžší, to je nějaká historická událost, nebo povídání o pilotech. Ve spojeneckých esech se až na výjimky zrovna moc nevyznám a v bombardovacích zase až na výjimky jakbysmet. Pravda, vždycky se na konec něco vypotí, ale jednou se to nepovedlo. Na konci sedmého čísla jsem říkal, že příště napíšu něco o nějakém japonském pilotovi. Věděl jsem o jedné pěkné internetové stránce o Nišizawovi, ale někdo jí smazal - a bylo po hehe. Až v čísle devět mě napadlo napsat o jiném japonském pilotovi - o Minoru Gendovi. Další pravidelné články jsou tzv. zážitky z akcí - mimochodem velmi pracné nejen na vlastní paměť, ale i na nějaký slohový styl. Snažím se vyvarovat slov být, letět.atd. Většinou marně. Navíc chci "příběh" i nějak okořenit nějakým tím zapadajícím sluncem, chvějícími se křidélky, dunícími zbraněmi.no vždyť to znáte. Poslední více méně pravidelnou rubrikou je rozhovor se zahraničním pilotem (nebo i pilotkou - nezapomínejme na mou "první" Elenu). To je časově VELICE náročné. Nejde jen o to sesmolit pár otázek nebo do naše jazyka přeložit došlé odpovědi. Většinou tomu předchází nějaký pěkný společný zážitek z arény, pak to pokračuje pěkným pokecem, který může klidně trvat i několik desítek minut. Třeba právě s Elenou jsme se jednou bavili snad dvě hodiny. Ale mě to baví. Většinou se o tom člověku dozvím mnohem více z našeho chatování, než z následného rozhovoru.koneckonců se své poznatky o tom člověku snažím zveřejnit v té předmluvě.

Co následuje pak? Všechny články překopat z Wordu do HTML editoru, tam je doupravit a zalomit tak, aby to dobře vypadalo. Takováhle příprava (nepočítám v to rozhovor v aréně) většinou zabere celý den. Tedy nějakých 8 hodin čistého času, ale většinou se to různě dodělává a upravuje, tak když začínám v sobotu v poledne, tak nové číslo jde na internet mnohdy až v neděli časně z rána. Uvážíme-li, že průměrné číslo má asi 50kb, tedy 50 000 znaků, tak při rychlosti nějakých 100 znaků za minutu mi zabere asi právě těch dříve zmíněných osm hodin. Ale teď už je vše jinak. Vašich příspěvků přibývá a pro mě se práce stává nejen méně namáhavá, ale i mnohem příjemnější. Děkuji tady všem, kteří se mi snaží pomoci.

Jak to vidím já ... aneb dnes trochu jinak. Podařilo se mi udělat rozhovor s veliteli i několika jiných českých squadron...nejdřív se trošku třepali a mluvili něco o služebním tajemství, ale když jsem pohrozil sesláním fialového kouzla, tak povolili i nejzarytější z nich :-) Najdete je v různých částech tohoto čísla. Začínáme s pilotem jménem

Díky za rozhovor!

" - Vize - "

Slunce zapadá za obzor. Hrdelní řev několika desítek leteckých motorů se rozléhá krajinou. Ne jednom velkém letišti za pár chvil začne největší a nejdokonalejší akce všech dob. Letouny startují ve formacích - každé dvojice zvlášť. Vše je naplánováno na vteřinku přesně. Jen co se odlepila jedna dvojice střemhlavých bombardérů, už další roj uvolňuje brzdy a vzlétá vstříc nejisté budoucnosti. Po pěti minutách se už všichni formují do předem domluvených formací. Přes vypouklé sklo svého Spitfiru pozoruji start posledních strojů - jde o dva Lisunovi Li-2, ve vzduchu už na ně čekají jejich doprovodné stíhačky. Skupina dvou transportérů, každý krytý dvěma stíhacími stroji vyráží. Cesta bude dlouhá. Úkol obsadit cizí letiště na sebe vzali členové squadrony Phoenixů spolu s Trubkami z Géčka. je to nevděčná práce - a nebezpečná. Ale to už se formuje i naše squadrona - je rozdělena na dvě části. Modrá sekce veze pod křídly svých bitevních strojů rakety a bomby, v pěti úhledných formacích letí celkem 20 pilotů. Dalších dvanáct Českých Lvů, včetně mě, osedlalo čistě stíhací stroje. Neskutečné množství strojů se řadí pode mnou. Čekáme na obtěžkané bitevníky v pěti kilometrech, oni letí o trochu níže. Konečně. Můžeme vyrazit. Velitel letky, Bukin, letící mezi bitevníky vydává stručné, ale jasné rozkazy o směru a rychlosti. Netrvá to dlouho a v rádiu se ozývá: "Lioni, my na vás čekáme na pozici 8488". Byl to hlas Phoeho, velitele VCAF. Squadrony, která letí z dalšími obtěžkanými bitevníky. Jde většinou o americké Mustangy, od jejichž stříbrné barvy se odrážejí paprsky zapadajícího slunce. Bitevní formace se spojují. Fantastické. Pod sebou vidím snad čtyřicet pilotů. Palubní fotoaparáty se nezastaví. Ale něco tady pořád chybí. Zase ti opozdilci Avitores. Černé tečky na obzoru ale říkají, že se k nám již brzy připojí. Není jich moc, ale to byste je měli vidět bojovat všechny najednou. Lovecz se omlouvá za celou squadronu. Zdržela je čtveřice Messerschmittů. Avitores stoupají vysoko nad nás, snad až někam do stratosféry. Dole pod námi právě prolétá jedna Dakota, kterou bezchybně kryjí dva stíhači. Druhá letí jiným směrem, ale i její krytí je na svém místě. Velitel naší skupiny, Comet, velí, abychom letěli napřed - na průzkum. Naše čtyři stroje se odpoutávají od zbytu skupiny. Dva americké Lightningy a dva nablýskané Spitfiry - elegantní stroje britské konstrukční školy. Jeden z nich patří mě. Nad hlavním svazem zůstává jen čtrnáct stíhaček - šest Avitores letí v sedmi kilometrech, osm Lionů v pěti a zbytek svazu - čtyřicet bitevníků ve čtyřech tisících metrech. Pode mnou ubíhá mořská hladina, slunce se stále více přibližuje k obzoru, po mém boku letí jen několik metrů ode mě kamarád s druhým Spitfirem. Asi tisíc yardů východně od nás majestátně plují vzduchem dva Lightningy. Kdesi hluboko pod našimi křídli jsme zpozorovali několik bodů, ale Comet po krátkém rozhovoru s Bukinem velí, ať pokračujeme po předem určené trase. Po dalších několika minutách už vidíme cíl našeho útoku. Obrovské nepřátelské letiště. Z naší výšky nevidíme na jednotlivá stanoviště flaků, jediné, co lze přesně rozeznat jsou čtyři obrovité hangáry. Máme rozkazy neútočit, pokud to nebude nutné, jen hlásit kde se co šustne. Mým strojem každou chvíli otřese tlaková vlna od vybuchujících projektilů z velkorážných děl. Ale i ostatní tři piloti jsou na tom podobně. Mezitím hlásí Fuzo do rádia, že Lisunovi jsou připraveny k akci. Ale to už se k nám přibližuje formace, která nemá obdoby. Každý ví co má dělat. Vše funguje jako dobře promazaný stroj. Bitevníci stahují plyn a potlačují své stroje do střemhlavého letu. Třicet strojů se najednou řítí k zemi, nahoře zůstává jen dalších deset jistících bitevníků a 18 stíhaček. Dole, hluboko pod námi se rozhořela letecká bitva. Máme za úkol okamžitě jít na pomoc stále ještě útočícím stíhacím bombardérům. Jen Avitores musí zůstat nahoře a čekat, kdyby se stalo něco nepředvídatelného. Do zaměřovače se mi dostává stodevítka a za chvíli se už řítí bez křídla směr Země. Zaměřuji další stroj, když v tom na mě začne wingman křičet, že mám za sebou skopčáka. Uhýbám prudkou pravou zatáčkou, ale jemu se daří  pořád se mě držet. Zkouším vertikální nůžky, ale dostávám několik zásahů. Pak slyším výbuch. Spitfire se otřese, ale zdá se, že je pořád dobře ovladatelný. To můj anděl strážný ve druhém Spitu právě uštědřil té drzé 190ce drtivou ránu. Ani se nestíhám vzpamatovat, když v se v rádiu začnou objevovat hlášky, že jedna skupina s Dakotou byla napadena. Avitores na nic nečekají a míří nejvyšší rychlostí a pod značným klesavým úhlem na místo, kde ví, že se tato "obsazovací" skupina nachází. Piloti Trubek z G i squadrony Phoenixů ukazují svou obrovskou morálku a schopnosti. Dvojici stíhačů se zatím daří odrážet útoky čtveřice japonských Ki 61. Pilot Dakoty mocně mává se svým naloženým strojem a znemožňuje tak dorážejícím Japoncům účinnou střelbu. Najednou se z nebe přiřítí Avitores. Stačí jediný průlet. Skvěle organizovaná skupina vypomohla svým těžce zkoušeným a poškozeným kamarádům. I nám nad letištěm se daří postupně zcela ovládnout situaci (aby taky ne, při takovéhle převaze v koordinaci a koneckonců i počtu). A tak to netrvá dlouho a Bukin volá Dakoty, aby celý let zakončily. My odlétáme kousek od letiště ve směru možného protiútoku. Odlehčené stíhací bombardéry utvořily kolem dvou přibližujících se formací Lisunovů neproniknutelnou zeď. Výsadek proběhl bez potíží a obsadil pro nás strategicky cenný bod. Teď už jen rutinní přistání - nejdříve Lička, pak bitevníci a nakonec i my. V každém hangáru létají vzduchem špunty šampaňského. Všude? Ale ne, Trubky z G právě narazily sud s oním tajemným "G".

Tak tohle je moje vize. Jednou v budoucnu, kdy WarBirds nebudou omezeni počtem hráčů ani stabilitou spojení.to se pak možná dají všichni Češi a Slováci dohromady a všem ukáží mocnou sílu kolektivu. Třeba už nebudou žádní Lions, Avitores, Phoenix´s, VCAF nebo Pipes from G, ale věřte mi, jednou, jednou to takhle bude :-)

Poslední rozhovor jsem dostal vlastní chybou až na poslední chvíli. Vyslíchám v něm velitele virtuálních českých aviatiků, nebo chcete-li Virtual Czech Air Force. =VCAF=. Jak to vlastně celé vzniklo, to se dočtete o pár řádků níže. Samotný Phoecz je dokázal prakticky bez zkušeností s působením v jiných útvarech vybudovat nejen životaschopnou, ale i velice perspektivní jednotku. Takhle to tedy vypadá, když člověk začne od píky:

1) Proč jsi nevešel do nějaké již existující squadrony, proč jsi začínal od nuly?

Proč? Nepovažoval jsem to za nutné. V době kdy jsem s letkou začínal, lítal jsem téměř bez vyjímky v CZ aréněa ta squady nepodporovala a VRK ( to byl začátek ) byla spíš taková recese. Takovej rodinek squaw, phoecz - já, abraxx - brácha, anakin - synovec a -lara- - neteř, ta měla jen pár hodin a to jen díky tomu že ji k tomu anakin dokopal J. Jo zapomněl jsem na Luka, čtyřnohý pozemní personál na dohledávání sestřelených pilotů. Ani jsem nepředpokládal že se k nám někdo přidá a někdo zas odejde. Brácha už nelítá - problém se spojením, -lara- lítá, ale za klukama (chudák abraxx) a anakin většinou lítá jen když je u mě na prázdninách. Zato přibejvaly přírustky, proto ta změna.

2) Jak jsi se zpočátku koukal na squadronu 1.st Czech Lions a změnil se tvůj pohled na ní? (myslím v současnosti - a nelez nám pls do prdelky, kritika je u čtenářů oblíbenější )

 Nepolezu neboj. Zpočátku jsem Liony neměl vůbec rád. Moje první setkání s váma bylo v CZ aréně, nebo lépe s Trampem. Toho času jsme lítali F9 vs F10 a už jsme měli pěkně zpracovanou F10 a já kupu sestřelů bez úmrtí, kde se vzalo tu se vzalo (to víš často čtu špuntům pohádky) pár Lionů, asi se nudili na FH. Tramp si vzal B-17 a foukl nám na F9 pár vajíček přímo na dráhu s věnováním na 100 kanále, samo že jsem jako kachna několikrát najel do děr po bombách, což mně pěkně vytočilo. Takže hurá na B-17. Jenže milého Trampíka jsem nedohnal, byl moc vysoko a upaloval si to pryč, až časem jsem začal chápat oč mu šlo (snad). Taky mně štvalo když někdo z FH ( v té době byli akorát Lioni ) přišel k "nám" a prohnal se tím naším chumlíkem a zase se stáhl. Chtěl jsem napsat zdrhnul, ale už se na to dívám jinak J. Mně moc nenadchne let kdy 20 min někam letíš a koukáš, spustíš se za kachnu a zas nahoru a to samé, radši pořádný točeníčko, i když mi to moc nejde.

 A jestli se pohled na Liony změnil? Zmněnil to víš že jo, od doby co lítám na FH jsem si Lionů začal vážit.

3) Jak je to vlastně s názvem vaší squadrony, jak vznikl, kdo ho vymyslel.

 Jak jsem už psal, nejdřív to byl VRK - Virtuální Roj Kašparů ( asi jsem neřek že se jmenuju Kašpar ) a když jsem po "Olmíku" omezil lítání v CZ a začal lítat na FH, brácha akorát přestal lítat a zůstali akorát skalní přívrženci. Chtěl jsem dát zbytek cz pilotů do kupi a ukázat že nás jen tak něco neodrovná, proto ten název, mělo to být něco na počest arény ( uvažovali jsme o Czech arena Squad ), ale vzniklo to co vzniklo. =VCAF= - Virtual Czech Air Force.

4) Měnil jsi se ty jako velitel? Považuješ se vůbec za velitele? Chceš se dále měnit.

Mněnil jsem se, měním se a budu se měnit, doufám k lepšímu. Velitel, co je to velitel? Beru to spíš jako partu lidí co se znaj a rádi si spolu zalítaj, ale je potřeba někoho kdo to občas pofackuje.

5) Je ve vaší letce nějaká věc, se kterou máte soustavné problémy a která se vám nedaří vyřešit?

Je. Nevím jak to je u vás, ale já se pořád potýkám pořád s tím že nikdo nechodí na trénink, na to kolik máme členů se zjeví tak dva až tři. Víc už je takovej male svátek J. Dřív jsem vymejšlel všelijaký akce na "přitáhnutí", ale zas tak to nezabíralo. A psát, pokud tě tu tejden nenajdu tak letíš, nehodlám, mi "létáme pro radost". Takže žádná diktatura. Odčas by ji ale potřebovali J.

6) A naopak, byl nějaký problém, který se vyřešit podařilo?

Byl, třeba už i většinou odstartujem a dokonce i přistanem. Teď vážně, Olmy sehnala servr kde nám nonstop běží RW, takže problém s komunikací odpadl a s RW to je opravdu o něčem jiném.

7) Jak jste na tom se spoluprácí s jinými letkami?

Popravdě nic moc, nemám moc času něco dohadovat a jsem rád když vlezu do arény a trošku si zalítám "bez starostí".

9) Je vaše letka opravddu čistě stíhací, nebo i tak trochu "univerzální"?

Nevím jak jsi přišel na to že jsme jen stíhači, bombry nebo jabo lítáme taky. Já dokonce bombry mám o trošku radši než stíhačky.

10) Nějaká událost, které významně změnila postoj letky? (např. příchod, či odchod nějaké osobnosti)

Tak zaprvé, odchod Tačmuda, podle mě jeden s těch nejvyších "mágů" a Nika, taky moc dobrej pilot.

No a druhá, ta je lepší, příchod Olmyky, první češky lítající Warbirds do naší sq, od té doby se holíme, čistě strojíme a občas si měním i slípky a ponožky J

11) Máte v nějaké letce svůj vzor? proč?

Myslíš jakou sq? No, v organizaci akcí asi vás Liony, jako božany beru Trubky, Aviatores jsou takoví lovci ( Lovče nic proti J ) a Phoenixe beru jako totálně sladěnou dvojku ( mám mindrák když potkám Hurr se Spitem)

12) Snad do jednoho byly velitelé ostatních českých squadron dlouhodobými členy 1st Czech Lions. Ty jsi výjímka. Chce to odvahu, začít budovat něco úplně od začátku, aniž bys viděl, jak to vlastně fungovalo nebo nefungovalo jinde...co si o tom myslíš?

 
Je to dost těžký začínat z ničeho. A ani nechci tvrdit že to dělám dobře. Kolikrát jsem už uvažoval že se k vám přidám s nějakým jiným nickem ( řekl bych kdo jsem ), dokonce kdysi dávno jsem s Lionama začal lítat, ale pak začli problémy se spojením a tak jsem odešel ( šlo o pár hodin).

Uf, mám u tebe Gambáče až se potkáme, takhle dlouho psát a ještě u toho přemejšlet J  (no, uvidíme Phoe...Maníka, Pepého, Cometa, Pbarryho, Cloneho a spoustu jiných jsem už zval na Teqillu...ale jestli chceš Gambáče, tak OK :-))

" - Pár návrhů...a konec tohoto čísla - "

Měl bych takový jeden malý nápadík, sice by se to možná hodilo více na fórum, než do novin, ale což, stalo se J. Když se nám pořád nějak nedaří utvořit systém povyšování a degradací v letce, chtěl bych takové malé povyšování zavést tady - samozřejmě ne něco ve stylu píšící generál nebo píšící poručík. Spíš jen udělat nějaký žebříček nejlepších bojových dopisovatelů. Třeba prvních pět by bylo v každém čísle na konci napsáno spolu s počtem příspěvků. Možná by vás to vyburcovalo k větší aktivitě, možná ne J, možná, že by někdo rád "soutěžil" i o toto malé prvenství. Kdo ví.

Pak je tu ještě taková další šílenůstka. Taková utopie, takové něco vysněné. A to je taková pevnější redakce ve smyslu redaktoři, šéfredaktor, možná i grafici a samozřejmě pak redaktor PDF verze, kterým je vlastně Bukin. Já vím, je to asi hloupost, ale minimálně (a doufám, že ne maximálně J) mně by se to moc líbilo. Pak bych mohl požadovat pravidelný přísun článků.jo, jo.  Prostě udělat nějaký menší tým (pět, šest lidí), který by se dohodl na rubrikách, rozložil by si úkoly, jednoduše by spolu intenzivně spolupracoval.

Ale ať už toto naše malé jubileum nějak zakončíme... Tááák, první desítku máme za sebou. Potřebovali jsme na to sice něco málo přes rok, ale podařilo se. Překonali jsme jednu velkou krizi. Nejdříve byl náš plátek dílem jednoho čověka, ale po několika číslech se snad konečně podařilo přitáhnout i aktivní čtenáře, kteří nejen čtou, ale i píší. To také považuji za největší úspěch - zapojuje se nás čím dál tím více a to je dobře. Různé články, různé obrázky, ale hlavně různé jazykové formy. To vše teď přispívá k větší atraktivitě novin. Teď máme prostor pro vlastní seberealizaci otevřený.

PS: Díky Vám všem, že mi (a teď už vlastně nám) to čtete.

                                                                                                                          Honza Schrenk aka. Fučida:  

                                                                                                                         "A to je konec" - "To, to, to jsem přeci měl říct já!" :-)

Příště: Ne příště, ale už teď - jubilejní číslo 10 totiž vychází najednou s číslem jedenáct: Tady! - přece bych vás nemohl připravit o tu trochu z historie a taktiky :-)

Pod čarou ...

Bukinova PDF verze ZDE.

Poděkování patří všem, kteří se mnou byli ochotni zplácat ty rozhovory. Díky Phoe, Lovcze, Fuzo a díky Trampe, ale to už moc prozrazuji - seriál rozhovorů se zakladateli totiž vrcholí až v čísle 11.

Fučida