Tohle je typický příklad toho jak začínal každý z nás. "Mazákům" doporučuji přečíst a nostalgicky zavzpomínat a nováčkům přečíst a něco se dozvědět.
Díky Trampe.

Prolog:

Vy, kteří se aspoň občas rozhodnete pro návštěvu imaginárního světa WarBirds,jste se se mnou možná už někde nebo někdy potkali.Mé jméno v tomto počítačovém světě je Tramps.Moje domovská základna se nachází v malém Moravském městě na jihu od Brna.

Všechno v životě začíná jenom jednou...

K leteckému simulátoru WarBirds jsem se dostal už před dlouhou dobou. Šlo ale pouze o hru off-line na jednom počítači. On-line jsem začal létat až na podzim roku 2000. Nikdy nezapomenu na můj první internetový let. Bylo to v aréně na WB verze 2.70. Před prvním nalogováním jsem pečlivě prostudoval všechny dostupné informace ze stránek WarBird na České aréně. Domníval jsem se , že mě jenom tak něco nemůže překvapit. Skutečnost ale byla jiná. Asi stěží se mi podaří popsat pocit, když jsem se poprvé do arény dostal. Bylo to na mapě Pacifických ostrovů na letišti F1. Vybral jsem letadlo,tuším to bylo ZERO A6M3 a odstartoval. Překvapilo mě, že se vlastně letadlo chová stejně jako při létání off-line. Při startu ho rotační moment motoru odchyluje do strany tak,že i tady musím pomocí kláves ovládajících směrovku držet směr startu, při změně rychlosti je potřeba letadlo "vyvážit" pomocí trimovacích kláves atd. Dalo dost práce,udržet se vůbec ve vzduchu. Najednou naskočila v rádiovém řádku zpráva : "AHOJ TRAMPE !" Doslova a do písmene jsem ztuhl. Já tady nejsem sám! Co teď? Co mám proboha dělat? Ohlédnu se a skutečně, za mnou letí letadlo. Nad ikonou vidím typ KI43. Sebral jsem doslova všechnu svou odvahu a napsal do rádia zprávu, za kterou se dodnes z hlouby duše stydím. Nenapadlo mě v té chvíli nic chytřejšího než : "AHOJ, KDE LÍTÁŠ?". Po chvilce zaváhání se objevila odpověď :" ? ...." a za další chvilku následovalo : "ZA TEBOU...NOVÁČEK?" Nevím čím to bylo, ale těhle několik slov v rádiu způsobilo, že ze mě spadla nováčkovská tréma a já mohl prožít svůj první on-line skupinový let. Po přistání na které jsem byl tenkrát neskonale hrdý, ale které se skládalo z několika dlouhých skoků na ranveji a následného divokého brždění na konci dráhy následovala otázka : "DÁME SOUBOJ ?". Ihned jsem souhlasil a vduchu už prožíval ten radostný, opájející pocit lovce, který do své kořisti vyprázdní všechno střelivo ze zásobníků. Vybral jsem letadlo, byl to YAK 9D. Líbilo se mi, že při pohledu z kabiny vidím krásně na všechny strany okolo. Odkojený leteckými simulátory typu 1942-Pacifik Air War, European Air War a jim podobnými jsem se vrhl do souboje. Kde je nepřítel? Musím se rozhlédnout kolem! Zapnu autopilota a koukám. Vpravo nikdo, vlevo taky nic, nahoře je pusto a za mnou je jenom modrá obloha s žlutým sluníčkem... Že by vůbec neodstartoval? Z přemítání mě náhle vytrhl zvuk, jako by někdo bušil kladivem zezadu do letadla. Bylo to tak rychlé a nečekané, že místo prudkého úhybného manévru (který bych udělal dneska,ale tehdy mě to ani nenapadlo) jsem se podíval dozadu za sebe. Stačil jediný pohled a moje představa o tom, jak sázím jednu kulku za druhou do nepřátelského letadla, které se při tom pomalu rozpadá a trhá na kusy byla rázem ta tam! Za mnou, kde před momentem byla jenom modrá obloha a sluníčko, na 6 hodinách doslova na dosah ruky sedí KI43 a sype do mě jeden projektil za druhým. S úžasem jsem pozoroval,jak z mého letadla postupně odpadávají nějaké kousky, objevuje se šedivý proužek kouře, potom upadla výškovka, kouř změnil barvu na černý, motor vysadil, najednou vyšlehly plameny, letadlo se zlomilo a přešlo do neovladatelné rotace. Probral jsem se až po nárazu na zem. Hmm, první souboj a hned tak rychlý konec! Ale dyť za mnou nikdo nebyl, jenom sluníčko?! Dneska už vím, jakým kamarádem sluneční svit ve hře může být. Následovalo několik dalších startů, které s malými odchylkami skončily všechny stejně. Můj protivník, když uviděl, že se mnou žádnou velkou práci mít asi nebude se rozhodl dál mě netrápit. Musel si při těch našich "soubojích" připadat jako pilot, který někde na střelnici trénuje střelbu na vlečný rukáv. Následovalo několik základních rad co mám a co nemám dělat. Jediným mým úspěchem tohoto prvního on-line létání byla krátká dávka, vyslaná směrem, kde jsem víc tušil, než skutečně viděl letadlo. Přesto tenhle svůj neúspěšný bojový křest mám dodnes v paměti. Obyčejně si na něho vzpomenu vždycky, když se někde v aréně potkám s novou tváří. Ten zvláštní pocit,ta radost že nelétám sám, že v aréně jsou se mnou další piloti se ve mně někde uvnitř natrvalo uchytila drápkem a už nepustila. Je sice pravdou, že teprve později po založení naší 1st Czech Lions letky v ruské aréně jsem teprve mohl poznat, jak chutná dobrý pocit a uspokojení z vzájemné spolupráce více pilotů, ale první kroky a zkušenosti mám právě z české WB arény.

První moje velké poděkování patří právě člověku, se kterým jsem se poprvé v české WB aréně setkal, a který mi poskytl neocenitelné rady a první lekce. Shodou okolností to nebyl nikdo jiný, něž duchovní otec a osoba, která se o létání ve WB v Čechách zasloužila snad nejvíc. Ten pilot KI43, pro kterého jsem sloužil jako cvičný terč při svém prvním připojení nebyl nikdo jiný než DFLY. Děkuji ti, PILOTE, za pomoc při prvních krocích, prvních setkáních a prvních lekcích v aréně WB.

Začátky jsou těžké, velmi těžké...

Moje první zkušenosti s létáním a bojováním v aréně WB nebyly příliš radostné.Pokud mými protivníky byli začátečníci jako já,nebyla to zase taková katastrofa.Do vývrtek jsme padali úplně stejně,při přistání nám upadávala kolečka od podvozku v zásadě podobně a taky nějaký ten sestřel letadla se občas podařil.Problém ale nastal ve chvíli,kdy si proti nám rozhodl zabojovat někdo zkušenější,jako třeba SPIT,SKYWOLF,DFLY...Ale naprostou bezkonkureční černou můrou mých začátku se stal pilot z chladné severské země Finska -JOZO-. Jeho oblíbené letadlo ZERO jsem dlouhou dobu znal pouze a jenom z pozice na 6 CLK.Bohužel ale mých...Taky setkání s ním jako protivníkem končilo vždycky stejně - mým sestřelením.Neměl jsem v té době moc ponětí o vlastnostech letadel,o kvalitách a nedostatcích jejich výzbroje a už vůbec ne o nějaké spolupráci dvou nebo i víc pilotů. Většina soubojů v aréně se odehrávalo způsobem VŠICHNI NA VŠECHNY , nebo v lepším případě ZELENÍ proti ČERVENÝM. Ale i tehdy souboje většinou končily tím,že se za prvním letadlem nepřítele vrhla smečka všech pilotů,kteří ho v tu chvíli uviděli.No a protože nikdo při startu nečekal na dalšího pilota stejné strany,tyhle honičky byly pravidlem. Tehdy se zákonitě mým nejoblíbenějším letadlem stalo ZERO.Nebylo sice nejrychlejší ale pro jeho výbornou manévrovatelnost a vcelku dobrou výzbroj pro tenhle způsob soubojů plně vyhovovalo.Nechápal jsem,jak někdo může lítat například v modifikacích BF109,FW 190 nebo v P51,když každý můj pokus o prudkou zatáčku za nepřítele končil rychlou ztrátou rychlosti a v lepším případě vývrtkou,v horším nárazem do země.

Světýlko na konci tunelu...

Postupně,jak přibývalo odlétaných hodin a tím i praktických zkušeností,po návštěvách stránek a přečtení článků,kde se rozebírala technická data a letové vlastnosti letadel,taktika a strategie leteckých soubojů,člověk začal nahlížet a uvažovat o létání ve WB trochu jinak.Najednou už bylo lepší počkat nad letištěm na dalšího a létat ve dvojici,kde jeden kryje při souboji druhého. V celku s údivem jsem objevil i to,že se dá létat i ve výškách nad 500 - 1000 m a že taková FW190-tka,pokud zaútočí z výškové převahy a ještě ze sluníčka je smrtící zbraní pro nic netušícího pilota,který se plácá někde u země. V tomhle období, alespoň mě, hodně pomohlo stažení a pročtení porovnání vlastností jednotlivých letadel ze stránek .........Velkou pomocí bylo i SMATLIHO pojednání o ZÁKLADNÍCH BOJOVÝCH MANÉVRECH.Zároveň je ale pravdou,že samotná četba odborných článků z pilota letecké eso neudělá.Tím se člověk stane jedině tehdy,když bude létat,bojovat,a bohužel bude dost často i padat. Důležité je ale POUČIT se z chyb,které jsem udělal a porozumět tomu,co se mi povedlo nebo ne a proč.Tehdy jsem se asi nejvíc naučil od SKYWOLFA. Muším ale poctivě říct,že mě jeho neustálé drobné popichování a poznámky k našim leteckým výkonům děsně štvaly. Doteďka si pamatuji na lítaní s Bf109E v tréninku na první velkou akci v české aréně - scénář bitvy o Británii. Zvyklý na obratné ZERO jsem ztrácel rychlost a padal do vývrtky v marné snaze vymanévrovat SPITA I. Dneska už vím,že to byla blbost,ale tehdy ze mě jen otráveně vylezlo,že se můžu vykašlat na 109-ku,že tak blbý letadlo jsem ještě neviděl !SKYWOLFOVA odpověď byla stručná :"109-ka je dobrá ale když s ní lítáš jako se ZEREM,tak se nediv!"Tehdy ve mě vzkypěla krev,ale dneska mu musím dát plně za pravdu...Jen tak na okraj,ten první scénář BoB (Bitvy o Británii),kdy jsme my z české arény lítali za Luftwaffe a Poláci za Spojence jsme projeli na celé čáře. Nebudu rozebírat proč,ale nepodařilo se nám zničit ani jeden radar,potopit jedinou loď a navíc nás Poláci doslova smetli z nebe...Všecko zlé je ale k něčemu dobré.

Blýskání na časy...

Debakl s BoB vedl k zamyšlení.Především vyvstala nutnost nějakým uspokojivým způsobem řešit vzájemnou komunikaci.Psaní zpráv ručně do rádia je sice jednoduché,ale v situaci,kdy je potřeba rychle předat důležitou zprávu nebo pokyn pro některého pilota nebo letku,nebo když máte na 6 clk banditu a potřebujete nutně zavolat o pomoc je značně zdlouhavé a nepraktické (člověk by v takové chvíli potřeboval ještě alespoň jednu ruku). Vhodným řešení se ukázalo používání programu pro hlasovou komunikace RogerWilco. Při použití mikrofonu vám umožňuje v reálném čase hovořit mezi sebou.Dalším poučením alespoň pro mě byla nutnost vzájemné spolupráce a vůbec organizování jednotlivých letek podle jejich určení. Začali jsme zkoušet letky bombardérů,letky stíhací ochrany,průzkumu nebo stíhacích bombardérů.V dalším větším scénáři Bitvy o most u Frankfurtu/n Moh.už se dá říct,že vcelku fungovala komunikace přes RogerWilco,letadla létala v letkách bombardérů se stíhacím doprovodem,stíhači prováděli průzkum atd.Byla to vlastně druhá větší akce,kde se naráz v aréně objevilo asi 30 lidí.Bohužel aréna (program WB se nechoval zcela korektně) odpojovala nalogované piloty. Důsledkem byl nakonec zmatek a chaos.Ale další pokus o velkou,skupinovou akci byl na světě.

Nečekaná komplikace...

Koncem roku 2000 moje on-line létání nečekaně a náhle přerušily nejasnostmi kolem legálnosti provozování české WB arény.Volné létání bylo zastaveno a mě začal nedobrovolný letecký půst. Létat off-line mně pochopitelně už neuspokojovalo a tak nezbylo,než volit jinou možnost.O WB provozované v ruské aréně jsem sice věděl,ale od její návštěvy mě odrazovala nutnost stáhnout si z internetu WB verze 2.76 a několik dalších nutných souborů.Teď ale nebylo jiné řešení. Konečně byla verze 2.76 nainstalovaná v mém PC a já se mohl poprvé do ruské arény.Přiznám se,že jako člověk,který z anglického jazyka zná pouze základy a o nějakém plynulém dorozumívání nemůže být ani řeči jsem měl největší strach právě z komunikace. Minimálně stejná obava mě trápila z toho,jak asi obstojím se svým pilotním uměním mezi těmi všemi ostřílenými válečníky,o kterých jsem předpokládal,že je budu potkávat na každém kroku. Skutečnost,která mě u Rusů čekala, byla ale úplně jiná...

Úplně jiné kafe...5 Překvapení

První Překvapení, které mě čekalo po nalogování do ruské arény byl počet současně přihlášených pilotů. Z naší arény jsem si zvykl,že deset pilotů se naráz sešlo vyjímečně.Tady najednou létá v průměru 30-40 pilotů.O víkendech není vyjímkou počet 50-70 přihlášených naráz.

Druhé Překvapení následovalo po zjištění,že se nelétá jenom tak,že v aréně zuří válečný konflikt dvou stran.Mezi sebou neustále bojují o letiště,letadlové lodě a přilehlá území strany RED a GOLD.V této válce RED zastupují spojence-SSSR,USA,VB a GOLD zase Německo a Japonsko.Jde vlastně o repliku II.sv.války.Konflikt se odehrává na jedné z map WB.Tyto mapy se po skončení jedné hry,která trvá asi 2-3 týdny,pravidelně mění.Válka začíná rokem 1939 a s postupem času se datum přesouvá až k roku 1945. V závislosti na momentálním herním datu války jsou zpřístupňované pouze některé typy letadel tak,jak byla v tom kterém období II.s.v nasazovaná.Probíhající vzdušně bitvy a jednotlivé souboje mají zpravidla za cíl obsadit nepřátelské letiště nebo konvoj s letadlovou lodí. Pořád se něco děje.Můžete pochopitelně létat jen tak stranou veškerého dění,ale za chvilku se stejně do hry zapojíte! Ať už nechtěně,když na vás při vašem poletování narazí pilot nepřátelské strany,který se nebude rozpakovat ihned zaútočit,nebo se úmyslně zapojíte do nejbližší ,právě probíhající bitvy.

Třetím Překvapením byla hláška v rádiu :"Ahoj,tady LOBOCZ...". Nejsem tady sám !V ruské aréně můžete na Čecha narazit prakticky pořád. Právě to,že tady létá hodně našich pilotů vedlo mimo jiné časem k založení české letky v této aréně - 1st Czech Lions. Kromě nás létá v aréně pestrá směsice různých světových národností. Běžně tady potkáte piloty z Ruska, Polska, Slovenska, Finska, Německa, Švýcarska, Anglie, Itálie, Španělska, Bulharska, Brazílie, Madarska atd. Těch národností je ale ve skutečnosti ještě víc.

Čtvrtým Překvapením, a musím podotknout,že dost draze zaplaceným ztrátou mého pracně nabytého sebevědomí z bojů v české aréně,bylo zjištění,že s taktikou "hurá tam,kde se něco děje" asi moc nevystačím.Tohle bezhlavé vlétnutí do chumlu bojujících letadel pravidelně končilo mým rychlým sestřelením a většinou navíc od letadla,kterého jsem si v zápalu boje ani nevšiml. Je sice pravda,že se mi podařil občas i nějaký ten sestřel ale protože často moje souboje nekončily přistáním na letišti,žádné body jsem za sestřel nezískal. V aréně má každý pilot svoji KARIÉRU.Každé jeho odstartování se hodnotí bodově v závislosti na počtu sestřelených nebo poškozených letadel. Pokud jsem nechtěl zůstat dlouho "cvičným terčem",musel jsem vážně začít studovat letové vlastnosti,výhody a nedostatky letadel obou bojujících stran.Jako velice doprá pomůcka se ukázala možnost u WB 2.76 v off-line navolit počty a hlavně typy letadel,s kterými se dá tréninkově bojovat.Tato možnost mě pomohla zejména k osahání letových vlastností letadel,která byla zrovna v aréně k dispozici.

Pátým Překvapením bylo zjištění,že nejsem ani zdaleka tak dobrým pilotem,abych si mohl dovolit létat sám na vlastní pěst.Po počátečním období bezhlavého vrhání se do soubojů v oblastech největších akcí jsem začal létat spíš trochu stranou všeho dění ve výškách pod 100 m a pátral po osamocených bombardérech nebo stíhačích.Tahle taktika "osaměle lovícího vlka" slavila občas úspěchy.Ale právě jenom občas. Zjistil jsem,že protivníci létají většinou buď ve větších výškách,nebo minimálně ve dvojicích.Takže útok v takovém případě zpravidla končil mým sestřelením druhým pilotem,kterého jsem si ani nevšiml,nebo v lepším případě divokou honičkou,kdy pronásledovaný nejméně dvěma nepřáteli jsem se zoufale snažil dosáhnout relativního bezpečí domácího letiště.Znovu a markantně se potvrdila skutečnost,že jedinec nemá většinou moc šancí na dlouhé přežití.

Těchto 5P a ještě mnoho dalších mě nakonec přivedly k rozhodnutí po poradě se SKYVLKem,založit v ruské aréně 1st Czech Lions letku,složenou převážně z českých pilotů.

1st Czech Lions existují od přelomu roku 2000-2001.V současné době za naši letku létá 24 pilotů a dalších 6 je jich v letce reserve.Co a jak dělat,jak létat a jak se chovat k co nejlepšímu výsledku najdete na těchto stránkách.

Tramps

1st Czach Lions