Já Fučida
Jak mě napadlo napsat to co právě čtete? Bude to rok a čtvrt, co se věnuji WB.
Rok a čtvrt strávený ve dvou arénách.
Rok a čtvrt, ale nyní se blíží můj nedobrovolný konec.
Nikdy jsem nikomu neodpovídal na otázky do Lion Times (a jakožto člověk, který právě zpovídá, moc nehrozí, že bych byl někdy vyslechnut) ani do něčeho podobného.
Následující řádky jsou mým osobním ohlédnutím za dobou strávenou s WarBirds.
Celé je to psané dosti osobně, dočtete se i o mých názorech na ostatní piloty jak letky, tak i piloty z jiných squadron.
Dočtete se, jaké potíže může mít začínající pilot a jak z něj postupně vzniká pilot dobrý, platný pro svou letku.
Jestli chcete znát odpovědi na všechny otázky, čtěte dál, ale nepochybuji, že pro značnou část z vás to bude něco známého, a proto možná i nudného.
Rok 1999, aneb konečně mám počítač.
Stalo se to koncem prázdnin (asi 25.srpna, jestli se nepletu :-), byla to tehdy docela nabušená mašina
- Celeron 366MHz, 64MB Ram a Riva TNT...no a já, starý harcovník druhé světové jsem hned hrábl po simulátorech. Nejdříve
se mi podařilo sehnat Falcon 4.0, pak IAF a USAF. Co mají společného? Jsou to simulátory relativně moderních proudových letadel
- které mě nikdy nijak moc neuspokojovali, ale odnesl jsem si z nich jeden manévr, který jsem používal vždy, všude a se vším.
Byla to obyčejná plochá zatáčka, tedy jeden z nejobyčejnějších, nejjednodušších a také zpravidla nejhorších manévrů,
jaký lze v manévrovém boji ukázat :-) Dodnes nezapomenu na souboj mé F-16 a soupeřova MiGu-21, který mě nějakým
obyčejným manévrem přetočil a sejmul. Byl jsem vzteklý...: "Všude čtu, že F-16 je nejobratnější letadlo na světě a on mě přetočí?!?".
Dnes už samozřejmě vím, že se souboje zatáčkami nevyhrávají...ale na ten souboj nelze zapomenout. V tu dobu jsem už měl novější joystick
- Genius F-23. Záhy přišlo mé období u WW2 Fighters, což byl první moderní simulátor z 2. světové, který
jsem hrál. Proč s Focke Wulfem nevytočím toho neobratného Mustanga? Proč s Messerschmittem neuletím tomu pomalému Thunderboldu
a jakto, že i při té nejmenší zatáčce v ME-262 se udrží ten pitomej Lightning za mnou?
Mamí, kup mi internet, prosím!
- Létání v offline mě nikdy nijak zvlášť neomrzelo, ale poté, co jsem se víceméně
náhodou dostal k nějakému WarBirds článku v LEVELu, vyzkoušel jsem nějaké odkazy a stáhl si ze stránek IENcentral v té
době nejnovější verzi 2.77. Létaj jsem to v offline a dospěl jsem k jednomu dosti hloupému názoru: Nejlepší letadlo je Zero,
protože s ním jsem velké eso. Naopak jsem nepochopil, k čemu může být dobrý takový Focke Wulf. Touhu po online létání
ve mě WB nevzbudily, ale jednou jsem na netu hledal nějaké místo, odkud by se dal stáhnout plný Flanker 2.0. No a to víte,
při klikání na jednotlivé odkazy jsem se dostal až na čekou WB stránku. A popadl mě chtíč. Dfly (správce zdejší
arény) psal v úvodníku něco ve smyslu: "Ukažte se proti živým protivníkům." Nějak jsem neměl co na práci
a začal jsem tedy pomalu ztahovat ty věci které byly potřeba, mezi nimy i starší verze WB. U "nových" starých WB verze
2.7 mě překvapila jak horší grafika, tak i počet letadel, nevěděl jsem , proč se nehraje ta lepší - novější verze. Teď nastal jeden
z milníků. Volba své přezdívky. Nejdřív jsem uvažoval o nějakém slavném esu. Nejraději mám Adolfa Gallanda,
ale Galand bez "l" není Galland :-), pak mě napadlo, že si můžu dát své pravé jméno, tedy honza- , nebo jenik-
nebo i jenda-. Pak jsem si ale vzpoměl na svůj bojový pokřik při prohánění holek po naší třídě: Kamikadzeeee, Fučida, kamikadzeee...a bylo
rozhodnuto, nadále se mým druhým já měla stát
postava japonského hrdiny.
Ehm - ŠOK.
Nejdříve mi vůbec nešlo dostat se do arény, ale jednou nastal ten slavný den. No, začal jsem jak jsem začal. V offline si nemůžete
vyzkoušet, jak funguje rádio. Akorát jsem četl pořád: Ahoj fucida. Fucida jsi novej?...a já nic :-) V aréně se často dávala
určitá pravidla. Tehdy to bylo: letadla do roku 1942 - jen Luftwaffe a RAF. Ale fucida na bojiště (po asi půlhodině letu, za velké navigační
pomoci ze strany ostatních pilotů - díky :-) přiletěl stylově v japonském Zeru A6M5 z roku 1943 a okamžitě jsem zaútočil na
nějaký Spitfire - poškodil jsem ho, ale po chvíli jsem to sám napálil do země. Otázek typu: fucida?, sakra co tu dela s tim
Zerem?...atd. jsem si nevšímal. Ten den jsem žádného sestřelu myslím nedosáhl, zato se mi podařila první srážka.
Tacmudova Bf 110 byla sražena mým Spitem. Následovaly další dny v aréně, kdy jsem tam byl spíš za cvičný terč, než
za soupeře. Nezapomenu na jednu mojí větu na stranu Manoceho...letěl jsem v Zeru těsně nad zemí a on měl se svým letadlem (snad Spitem
XIV, ale nejsem si jistý) tak 3km převahu. Řekl jsem mu, ať klesne, že si dáme dogfight. Vysmál se mi (ani nevím proč :-). Tím
začal můj osobní problém s ním...nutno dodat dlouhodobý. Ale neřekl bych, že jsem byl na vině jen já, bylo to tak fifty fifty.
Postupně jsme si oba na sebe zasedli a když jsme uviděli toho druhého...byl boj na světě. Manoce byl v té době samozřejmě o několik tříd lepší
a já dostával strašně naprdel :-) Musím se zasmát, když si vzpomenu, jak jsem byl rudý vzteky, když mě sejmul v souboji
Zero na Zero, tedy v letadle, o kterém jsem si myslel, že ho pilotuju skvěle. Záhy přišel scénář BoB. A já, sebevědomím
překypující, ale um postrádající pilot jsem se směle postavil do čela Luftwaffe - ještě dneska je mi trapně když si vzpomenu
na své nezasvěcené připomínky. Pak jsem bohužel udělal věc, za kterou se doteď stydím a na kterou už asi nikdy nezapomenu. Podařilo
se mi dostat na fórum RAF. Byl jsem v šoku. Nemluvilo se o taktice, ale o mně (převážně) a to v záporném smyslu. Manoce se házením
hany na mě dost vyřádil a pro mě to znamenalo, že jsem se cítil naprosto strašně - jak za to, že jsem porušil nepsaná pravidla a přečetl
chat RAF, ale hlavně za to, co všechno může jeden naštvaný pilot napsat na toho druhého. Třásl jsem se vzteky. Chtěl jsem skončit, ke všemu jsem se přiznal. Napsal jsem všechno i tehdejšímu m-nikeovi, kterého jsem považoval
snad za jediného kamaráda, kterého jsem si v Čechách našel. Atmosféra v české aréně začala z mého pohledu
houstnout. Naštěstí měl v tu dobu zrovna značné problémy ruský FreeHost, což znamenalo návrat pilotů do české arény.
poprvé jsem měl možnost setkat se s Bukinem - ten byl v české aréně obrovským symbolem. Já osobně jsem na něj nahlížel
jen jako na někoho, kdo je sice možná dobrej, ale právě jen možná. Ano, Bukinův Fw 190 mé křehké Zero několikrát smetl nebe
a hned bylo jasné, jak jsem se mýlil. Ale svůj pohled na ostatní piloty jsem musel (a asi i muset) měnit ještě mnohokrát. Z mojich
budoucích kolegů jsem ale nejlépe poznal asi Pbarryho, který v Čechách létal dost často, jména: mavecz a ffajtl jsem
znal také. Velkou neznámou pro mě byl Tramp, který si z mně neznámých důvodů držel respekt všech ruských pilotů.
Pbarry mi pomohl poprvé se připojit na RW. Chudáci všichni ostatní zúčastnění - nedostali ode mě slovo. Už jste slyšeli někoho povídat
přes RW vtipy? V ten den jste mohli :-). Můj čas v české aréně se začal pomalu nachylovat. Ne že by mě to už nebavilo, ale velké procento
mně známých pilotů přešlo do Ruska. Netrvalo to dlouho (snad týden) a Bukin mě za ručičku (přes RW) dovedl až na samotný velký FreeHost. Díky!
Řada neúspěchů...
Kdo by si nepamatoval na svůj první let v letce...Já
ano. Se všemi členy jsem se pozdravil, zeptal se, jestli se něco neděje...Ha překvapení! Děje se!. Byl začátek války za GOLD stranu.
Nevím, jestli v té době šla pod Bf 109F podvěsit 250kg puma, takže to možná bylo ještě s Messerschmittem 109E. Byla to nějaká jabo
mise na malé letiště. Tramp, který tomu velel mi dal za úkol zničit hangár. Když jsem střemhlav útočil, celé tělo se
mi trémou chvělo. Samozřejmě, že jsem minul :-), ale poprvé se promíjí, jo kdybych to udělal teď :-))). Už nějakou dobu jsem
létal s Microsoft Sidewinderem 1.0 (ten bez směrovky), ale teď jsem ho vyměnil za jakýsi noname kousek, zato ale ovládání
kormidla měl. Ovládání tímto analogovým a velmi starým joystickem mi činilo značné potíže. Co vám
budu povídat, jestli jsem si z české arény myslel, že si se svojí zatáčkou vystačím, tak jsem velmi rychle vystřízlivěl.
V té době mě začali štvát jak Bukin, tak Tramp. Nemohli za to, mysleli to se mnou dobře. Ale já jsem si nenechal poradit a stejně jsem
pořád s Focke Wulfem, kterého jsem začínal nenávidět, pořád točil. Navíc jsem prakticky cokoliv co se napsalo do rádia
sám okomentoval. A komentoval jsem dost. Vím, že jsem tím většinu z tehdejších členů musel dost nasírat. A když říkám
dost, tak tím myslím ještě možná o trochu víc. Nicméně po pár dnech jsem byl konečně přijat k Recruits. Musím také
zmínit můj první sestřel, který přišel pár dní po prvním přihlášení do arény. Byl jsem mizerný
střelec (i když za to mohl z velké části špatný joy), a proto asi nikoho moc nepřekvapí, že se mojim 1. vítězstvím
stal P-38 Lightning. Letěl jsem ve Focke Wulfu, někde kolem se motal Bukin, který se mnou měl v mojich prvních dnech v aréně snad nejvíce
práce (znal jsem ho ze všech, v té době létajících členů, nejlépe). Ale vraťme se k souboji. Útočil jsem z mírného
převýšení, doteď vidím, jak se ta zelená americká potvora zvedá na zadní a pokouší se uhnout rychlým
přemetem. Mé zbraně ječí naplno. Z Lightningu odlétají kusy plechů. Konečně: Vidím plameny. kill of ****** by fucida from 1st
Czech Lions (recruit). Bukin mi poslal obrovskou gratulaci - prostě takové to WTG!!!. To jestli se mi podařilo přistát si už nepamatuji :-)
Hromadné odchody...
Začalo odcházet mnoho pilotů, většinu z nich jsem sice prakticky
neznal, ale přemýšlel jsem, jestli za to nemůžu já. Uvědomoval jsem si, že mé kecání leze hodně členům na nervy. Ale odchod
snad všech mi nevadil jako odchod jediného pilota. Byl jím ffajtl, což je pilot, od kterého jsem se také mnohému naučil. On
byl taky prvním člověkem, kterému jsem zachránil život...spustil jsem se se svou 109G-2, kterou jsme měli rádi oba na. Jaka za jeho zády
(nebo to bylo něco jiného?) a poslal jsem ho do pekel. Na jeho: "Diky fucida, ted jsi mu to ukazal.", se nedá zapomenout. Za chvíli
jsem udělal chybu a nejdříve on a po chvíli i já jsme viseli na padáku. :-) O pár týdnů později jsem udělal podobnou
chybu, když jsem dělal wingmana Bukinovi. Byl to pro mě jeden z nejdůležitějších letů, protože jsem si z něj odnesl několik poznatků: 1) Vždy poslechni rozkazu velitele! 2) Vždy se drž na dohled od velitele! 3) Vždy je důležitější
ochránit velitele, než získat sám sestřel a velitele ztratit. Tehdy Bukin visící na padáku a se zničeným streakem
napsal: "A ted se ochran sam! :-(". Nováčci: Pamatujte si to!
Manike...
V prvních několika obdobích jsem sestřeloval tak 10 letadel za
30 hodin. Považoval jsem se za mistra světa a čekal jsem, že pozvání do kmenové letky na sebe nenechá dlouho čekat. Něco mi tu ale
pořád chybělo. Byl to ten pilot, se kterým se létá častěji, ten pravý kamarád, který pro záchranu vašeho
virtuálního života bude riskovat ten svůj a hlavně člověk, se kterým bych se mohl dlouze vykecávat. Tím člověkem byl
M-nike, který se záhy přejmenoval na Manika. Za ručičku jsem ho dovedl až do arény, vysvětlil jsem mu co a jak...kdy a jak se používají
příkazy, to že "Roll" říká jen velitel mise a ne každý pilot... někde ty maily mám pořád uložené.
S Maníkem byl jen jeden problém a to ten, že létal v jinou dobu než já a potkávali jsme se jen sporadicky. Nicméně
když jsme se už konečně setkali, létali jsme spolu. Teď už byla doba, kdy i já, typický bojovník v zatáčkách, jsem
si začal uvědomovat výhody vertikálních manévrů. Sem tam jsem byl schopen sebrat i nějaký ten sestřel. Tohle bylo mé
teoretické období, kterým musí projít asi každý. Hltal jsem Skywolfovi články o taktice a snažil jsem se
je trénovat. Ani nevíte, jakou jsem měl radost, když jsem ve Focke Wulfu, který se postupně stával mým oblíbencem,
poprvé udělal vysoké yoyo (samozřejmě v offline, online jsem si musel ještě nějaký pátek počkat). Ale blížila se krize...Poprvé
v životě jsem se postavil proti své letce a se svou druhou přezdívkou (v té době marsei, pak rdwolf) jsem se přihlásil na druhou v té
době GOLD stranu. A zaútočil jsem na vlastní letku (věděl jsem, kde je - ale ostatním jsem to samozřejmě nevykecal). Měl jsem Messerschmitt
Bf 109G-2, který v té době u mě suveréně vedl. Setkal jsem se z našima - byli už pod útokem zlatých. Vybral jsem si nejbližšího
Spita a spustil jsem se na něj. Ta mrška uhnula :-) Přelétl jsem, ale po jánevímužjaké taktické chybě se Spit dostal za
mě, já prudce trhl joystickem a nejen, že jsem ho vytrhl z počítače, ale já ho také dost poškodil...Kill of marsei by manike...:-)
Na dva týdny jsem přestal létat a s pomocí pájky jsem ten joy, který ani nebyl můj spravoval. Bohužel nebyly poškozen
jen dráty, ale asi i celá páka. Od té doby jsem si mohl o 10 - 20 vítězstvích, kterých jsem tak průměrně
dosahoval, nechat jen zdát. Prostě se s tím nedalo účinně střílet.
Fučida stíhacím bombarďákem?.
..Ano, byla to velká krize.
Nějaké chabé 3 sestřely za TOD byly k pláči a mě to přestávalo
bavit. Bylo jaro 2002 a já se musel chtě nechtě začít orientovat
na stíhací-bombardovací mise. To ale nebylo zase tak špatné
(z dnešního pohledu, tehdy jsem byl dost nešťastný svou bezmocností
cokoliv dělat s nepřátelskými stíhači. Naučil jsem se s
bombami i raketami všech ráží, měl jsem snad 95% šanci na
zásah raketou a to samé s bombama. V téhle krizi se mi
podařil i jeden husarský kousek. S absolutně zničeným joyem
4 sestřely v jednom letu (2xP-47, 2xLa-5) v Bf 109G-2. Byl to zrovna scénář
Kursk 1943 - I když jsem nechápal, co má za smysl, byl to na dlouhý
půlrok můj jediný výrazný stíhací úspěch. :-)
Začalo se s povyšováním a tehdejší velitel recruits, mavecz,
odešel do kmenové letky. Čekal jsem, že novým velitelem musím
být jmenován já. Přišel šok. Stal se jím mnohem
méně zkušený, ale v té době mnohem lépe létající
Manike, z něhož se později také stalo obávané eso. Mě to
ale dost naštvalo, i když sem to dusil v sobě. Nutno dodat, že já
bych i v dnešní době, kdy se na to koukám s nadhledem dal
jako velitele spíš sebe - to víte, byl jsem zkušenější,
několikrát jsem vedl útok na letiště a byl jsem dost dobrý
jabo pilot. Ale co, už je to za mnou. :-) Tohle ale byla poslední kapka,
už mě nebavilo být jediným, koho nikdo nepovyšuje, protože se
nějak nikdo nekoukal na mé bombardovací úspěchy, ale rozhodující
byl stíhací um. Nuže, praštil jsem s joystickem do kouta a na
téměř půl roku jsem přestal létat.
Nastal doba temna...
, chvíli jsem zkoušel hrát po netu Šturmovika, v čemž
se mi snažil pomoci Donati. Nicméně rozbitý joystick byl stále
rozbitým joyem a tak ani tady nebylo dosaženo výraznějších
úspěchů. Navíc jsem musel dohánět školu (vidíte,
já jsem pořád stejný :-). Několikrát jsem si před
spaním rozmýšlel dopis na rozloučenou, ale nikdy jsem ho nenapsal
a nenechal ho v diskuzním fóru, ale opravdu k mému
definitivnímu odchodu nebylo moc daleko. Inu, řekl jsem si, že si
zase po dlouhé době zabrouzdám po stránkách letky,
četl jsem si fórum a narazil na příspěvek jistého Cometa,
který popisoval souboj v jeho P-47 s -illem- v Fw 190 a já měl
zase chuť se znovu podívat do arény a zkusit zažít něco
podobného. Díky Comete. Mezi tím jsem se zbavil toho šmejdského
joye a za nějaké naspořené penízky jsem si koupil zbrusu
nový Logitech - jaká velká chyba :-). Nastal čas se mrknout
do arény. Lions létali zrovna za GOLD a já se s nimi nějak
nechtěl vidět. Snad jsem se styděl, že jsem bez rozloučení odešel na
tak dlouhou dobu. Přihlásil jsem se tedy pod již zmíněnou přezdívkou
rdwolf (fucidu jsem se mimochodem snažil vypudit z hlavy, už jsem nebyl fucida,
ale jen Honza a rdwolf) a usedl do Hurricanu IIc, se kterým jsem sice
neuměl, ale cosi mě k němu táhlo. A dobře jsem udělal. Ten let jsem sestřelil
dvě A6M2 a jedno další donutil ditchnout. To nebylo špatné, protože
Logitech jsem zatím doma neměl a letěl jsem tedy se zaprášeným
Sidewinderem 1.0 (ten bez směrovky). A byl jsem zpátky! Musel jsem si
vyzkoušet ten P-47, na který jsem se nesmírně těšil už od Cometova
vyprávění :-). A tam jsem se poprvé znovusetkal s Lions,
čtyři Focke Wulfy za mojí zádí, kterým jsem
jen z velkým vypětím sil ulétl střemhlavým letem
ve mě probudili staré vzpomínky. Zase jsem si vzpomněl na svůj
první sestřel a Bukinovu gratulaci, zase jsem si vzpoměl na silvestrovské létání
s Trampem i na parádní sestřely dvou Mustangů, jichž jsme
s Pbarrym dosáhli právě ve Focke Wulfech.
Ahoj...bylo
by tu pro mě ještě místečko? ...ptal jsem se když jsem se znovu přihlásil
jako fucida (který tak byl vlastně obrozen). "Jeee, ahoj fuci",
znělo ze všech stran a já cítil, že mě všichni zase rádi
vidí, stejně jako já rád vidím je. Ten den jsme
s Pbarrym zopakovali naší thdejší skvělou spolupráci. Ale
něco se změnilo. Já jsem se změnil, už jsem nebyl ten starý Fuči,
ale nový Fučida konečně vybavený novým joystickem. Byl
jsem připravený znovu se přidat k letce a dopomoct jí tak ke větší
slávě. Náš let (já Focke Wulf Fw 190A-4, pbarry Bf 109G)
skončil velkým úspěchem. Letěl jsem samozřejmě "jen"
jako Wingman, v té době jsem stejně byl za toho Fučidu, který
"nanejvýš" zničí nějaký ten hangár. Ale
to co se nám podařilo tento let po obrovské pauze bylo obdivuhodné.
Pbarry sestřelil sám 4 letadla a já sejmul další dva soupeře.
Byl jsem hrdý jak na svá vítězství, tak i na
to, že jsem pbarryho (i sebe :-) dokázal ochránit. V ten
den mi to střílelo dobře pořád a já svůj double ještě asi
dvakrát zopakoval. Co pro mě ale bylo po půlroce velmi špatným
zjištěním bylo to, že na Jabo mise se už moc nehraje, jakoby to nikoho
nebavilo. Za pár dní jsem se setkal i s Cometem, kterého
jsem vůbec neznal. Byl jsem ve formě, pln sebevědomí a na Cometovi jsem
neviděl pranic zvláštního. Pravda, jeho sestřely byly stále
na trošku jiné úrovni, ale i já jsem se zlepšoval
mílovými kroky. Poznal jsem ho celkem zajímavým
způsobem. Asi si myslel, že jsem nový, a proto mě začal poučovat, jak
létat z Focke Wulfem, kterého jsem si zatím oblíbil.
Odsekl jsem slovy: "Ja vim, mam tohle letadlo rad a litam s nim dlouho."
Někdo jinej na jeho místě by asi řekl: "Tak mi polib..." Ale
Comet jen něco, že se omlouvá, že pořád všechny jen poučuje :-)
Pak jsme se dostali nějak až k jeho tvorbě (zmínil se, že už něco málo
o WB taktice napsal). Prej, že něco je na stránkách české
arény. "Ehm, ty jsi Skywolf"? Ptam se naprosto nevěříc
svým očím. "Jo". Tak takhle jsem se setkal s člověkem,
před kterým jsem měl obrovský respekt za jeho taktické
znalosti, vlastně to byl on, kdo mě naučil to zmiňované vysoké
yoyo, hammerhead, split S a mnoho dalších věcí, ze kterých
dodnes těžím. V tomto mém období byl prolomen další
led. Asi jsme se změnili oba. Já a Manoce taky. Už si s ním zase
normálně podívám, vlastně si s ním rozumím
řekl bych dost dobře :-) a na věci minulé nahlížím
jaksi s nadhledem. Ono to ani jinak nejde. Cľověk se musí snažit na to
zlé zapomenout a naopak to dobré si oživit.
Mé tvůrčí období...
Kouknul jsem na stránky ostatních
českých squadron a řekl jsem si, zkusím je trochu upravit, ale
jen kosmeticky tak, aby systém zůstal stejný. Psal jsem
tehdy: "Těšte se, za měsíc, na mé narozeniny vám chystám
překvapení :-)" Navíc jsem se rozhodl oživit i The Lion
Thimes, se kterými začal na jaře Tramp, ale kvůli neaktivitě ostatních
členů toho na něj bylo moc. Naprosto ho chápu, protože až do nynějška
mi nikdo nepomohl, ale to už se změnilo. No, tipněte si, kolik hodin čistého
času zabere takové jedno číslo? Dlouhé Novoroční
číslo 7 zabralo !10! hodin čistého času, tedy celou sobotu. Ale
dělám to rád, už jen pro to, že se možná rozhodnu pro práci
novináře :-)
Druhá
krize:
Ještě než se má druhá krize rozeběhla, byl jsem povýšen do kmenové letky. To co je pro vás jednoduchým ANO, či NE pro mě znamenalo
skákání radostí až ke stropu. Běhal jsem po pokoji a mluvil jsem sám k sobě: "Seš fakt dobrej Fuči" :-) No nedivte
se, skoro po roce jsem se dočkal, musím tady jen poděkovat Jasandovi, který mé povýšení navrhl. Díky! Má druhá krize rozhodně nedosáhla rozměrů jako ta
první, která byla způsobena převážně špatným hardwarem. Teď jsem si za to z části mohl sám a z části velká
smůla. Bylo to období, kdy se mi prostě nedařilo. Sestřely klesly zpět k cca 30 sestřelům za 20 hodin, jabo se mi nedařilo - měl jsem smůlu na flak
ráže 40mm, což mě ale donutilo naučit se tuto velmi nebezpečnou zbraň ničit. Tato krize trvala 3 válečná období, tedy dva měsíce
normálního času a definitivně jsem z ní vyklouzl až prosincovým TOD, kdy mi hodně pomohlo létání ve dvojici s Pepém,
který chvíli hlídal krk mně, chvíli zase já jemu. Už zase nebyl problém sestřelit v jednom letu tři letadla a povedlo
se mi to nesčetněkrát. Je to paráda, když víte, že máte v zádech dalšího bojovníka, který je v případě
problémů okamžitě u vás. Produktivita nás obou šla nahoru a oba jsme dosáhli relativně vysokých streaků, ale i kdyby
se na streaky...apod. nelétalo, má létání ve dvojici s Pepém v sobě i něco jiného. Možná za
to může používané RW, možná jednoduše náhoda, možná i výborná nálada, která při letech panuje...povídání
si o všedních věcech, rozebírání všedních
událostí. Díky!
A co současnost a hlavně budoucnost?
Změnil jsem letadlo za REDS, P-38 musel ustoupit
britskému Spitfiru a výsledek? Nejúspěšnější TOD
jakého jsem dosáhl a řekl bych, že se už téměř blížím
k vrcholu, kam se lze dostat s mojim krajně špatným připojením.
Tramp si dal delší pauzu, ale doufám, že se vrátí.
Další nováčci jsou na nejlepší cestě dovnitř. Plánuje
se znovuzavedení povyšování i degradace. Ale co zítra,
za týden? Budoucnost je otevřená. Může následovat malá
i velká krize, Lions se můžou rozdělit, můžou zaniknout. Stačí
aby odešel nějaký ztmelující prvek. Nemusím navíc
zvládnout školu, což by znamenalo také konec.
A co dělá Fučida? Fučida, alias Honza (vlastně proč alias, vždyť já se opravdu jmenuju
Honza :-))) Jezdí každý týden na hokej, kde nadává na rozhodčího. Dřív rád bruslil, teď vyměnil brusle za
lyže a prohání se po zasněžených svazích. Dál studuje na Gymnasiu, dál létá WarBirds a pracuje na své
image v aréně. Už nemusí pro svá vítězství střílet po vzlétajících strojích, protože
ta začala přicházet sama. Fučida se neustále zlepšuje a jeho jménu už není spojováno jen se snadno dosaženým vítězstvím,
ale stal se z něj soupeř, který představuje tvrdý oříšek. Nicméně je stále velmi nepozorný a ukecaný, což se asi nezmění. Naopak se ale naučil kontrolovat svou trému (někdo si možná ještě vzpomene, jak si pouštěl skupinu Queen na uklidnění). A mimochodem pro vás všechny připravuje Lion Times a stará se o
naše stránky.
Všem těm, co
dočetli až sem a především pak mladým nováčkům přeji mnoho úspěchů ve WarBirds, ale pamatujte si, že WB je jen zábava a berte
ji z nadhledem.Já vím, je to chytlavá zábava, ale rozhodně nestojí za to, aby někomu zkazila osobní život.
FUČIDA, 1ST CZECH LIONS
poslední změna provedena : 24 May 2003 12:44:16
